Dětská přenosná obrna je jednou z nemocí, které měly ještě v minulém století stovky tisíc obětí po celém světě. Odhaduje se, že se dodnes potýká s následky této nemoci asi 20 milionů lidí.

Obrat k lepšímu nastal v roce 1961 v tehdejším Československu, které se díky očkovacímu programu stalo první zemí na světě, kde se dětskou obrnu podařilo zcela vymýtit. Od té doby podstoupily očkování miliardy dětí a počet nemocných se povedlo celosvětově snížit na pár desítek.

Cílem Světové zdravotnické organizace je však virus způsobující tuto nemoc porazit úplně.

Nakažlivá a smrtící

„Epidemická dětská obrna neboli poliomyelitida je vysoce nakažlivé virové onemocnění nervového systému, které postihuje převážně malé děti. Nemoc způsobují tři typy polioviru. Přenáší se fekálně orální cestou, kdy se poliovirus týdny vylučuje stolicí.

V menší míře se může vylučovat sekretem z nosohltanu, pak se krátce přenáší kapénkově, kontaminovanými předměty, potravinami nebo vodou,“ říká MUDr. Silvia Bajová, dětská lékařka z Nemocnice Na Homolce.

Poliovirus se v těle postiženého následně množí a napadá nervový systém. U lidí bez příznaků však může zůstat infekce neodhalena a tito lidé jsou ještě několik týdnů pro své okolí infekční. Osoby se sníženou obranyschopností mohou virus vylučovat dokonce měsíce až roky.

Nemoc mívá typicky více stádií – akutní stádium začíná jako nespecifické horečnaté onemocnění s bolestmi v krku, bolestí hlavy, nechutenstvím, zvracením, průjmem. Ve druhé fázi příznaky ustoupí, aby pak nastala třetí fáze.

Pro ni jsou charakteristické již výrazné symptomy prvního stádia, horečka, přidává se bolest svalů. „Nejzávažnější, paralytická forma dětské obrny se projeví u 1 % nakažených. Jejím důsledkem pak může být celoživotní ochrnutí nebo i smrt.

Ve stádiu paralýzy se projevují obrny, které postihují asymetrické svalstvo dolních končetin a trupu a rychle se snižují šlachosvalové reflexy,“ varuje MUDr. Silvia Bajová. Fáze rekonvalescence je již bez horeček, bolesti svalů ustupují a nepostupují další obrny.

K dalšímu náhlému zhoršení stavu ovšem může překvapivě dojít i několik desetiletí po prodělání paralytické formy. Chronická fáze nemoci se projevuje trvalými obrnami, trofickými změnami a deformitami či zhoršením hybnosti.

Tomuto stavu se říká postpolymyelitický syndrom a trpěl jím například i americký prezident F. D. Roosevelt nebo spisovatel A. C. Clark, u něhož se syndrom projevil až ve 45 letech.

Epidemie polia a vývoj vakcíny

Nejúčinnější obranu proti dětské obrně představuje očkování. Mezi lety 1939–1956 proběhlo na území tehdejšího Československa několik vln epidemií dětské přenosné obrny, při nichž onemocnělo téměř 13 tisíc převážně dětí a 1 159 z nich zemřelo.

Epidemie zastavil až následný vývoj vakcíny a rozsáhlé očkování dětí v roce 1957. Vakcinace byla natolik účinná, že se v roce 1961 stalo Československo oficiálně první zemí na světě, kde byl virus polia zcela vymýcen.

Od té doby podstoupily očkování proti poliomyelitidě dvě miliardy dětí. Odhaduje se, že se jich díky vakcinaci podařilo ochránit před trvalým ochrnutím nejméně 16 milionů na celém světě. Od roku 1988 se výskyt divokého polioviru povedlo snížit o více než 99 % a počet případů nemocných poliomyelitidou klesl na současných několik desítek.

Díky očkování byl do roku 2016 virus druhého a třetího typu zcela vymýcen, virus prvního typu už se vyskytuje pouze na území Afganistánu, Pákistánu, pár nových případů bylo zaznamenáno na Filipínách.

A protože poliovirus dokáže přežít pouze v lidském organismu, cílem Světové zdravotnické organizace je vymýtit jej celosvětově, podobně jako se to povedlo v případě viru pravých neštovic.