Archeologové studující zvířecí kosti nalezené ve dvou jeskyních v severním Izraeli zjistili, že různé skupiny neandertálců, které je obývaly přibližně ve stejné době, porážely stejná zvířata odlišným způsobem a ke zpracování si vybíraly odlišné části jejich těl..

V článku zveřejněném v odborném časopise Frontiers in Evnironmental Archeology informují izraelští vědci o tom, že studovali řezné stopy na 249 kostních fragmentech, objevených v jeskyni Amud, starých 70 000 až 50 000 let, a na 95 kostních fragmentech z jeskyně Kebara, starých 60 000 až 50 000 let.

Jeskyně jsou od sebe vzdáleny asi 70 kilometrů a obě je v té době, během zimních měsíců, obývaly skupiny neandertálců, které používaly podobné nástroje na bázi pazourku.

Konzumovali maso stejných zvířat

Analýza fragmentů, nalezených v obou jeskyních již v 90. letech 20. století, prokázala, že spálené a fragmentované vzorky kostí byly v jeskyni Amud častější. Nicméně obě skupiny měly podobnou stravu zahrnující zvířata, jako jsou horské gazely a daňci.

V jeskyni Kebara se zase častěji nacházely vzorky kostí větších zvířat, mezi která patří například zubři. Je však také možné, že i neandertálci z jeskyně Amud konzumovali tato velká zvířata, jen je poráželi mimo jeskyni.

Když výzkumníci podrobně zanalyzovali řezné stopy na 43 vzorcích kostí z jeskyně Amud a 34 vzorcích z jeskyně Kebara, zjistili mezi nimi řadu rozdílů. Některé z odchylek se týkaly druhu zvířete nebo částí těla, určených ke konzumaci, ale to ještě nebylo vše.

Odlišnosti byly zřetelné i u hustoty řezných stop a jejich vedení. „Znamená to, že v rámci celé neandrtálské populace existuje několik odlišných skupin, které měly odlišné způsoby, jak věci dělat, a to i u činností, které tolik souvisejí s přežitím,“ říká ke zjištěním Anaëlle Jallonová z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, která se na výzkumu podílela.

Různé způsoby porcování kořisti

A dále vysvětluje: „I když porovnáváme pouze gazely a pouze dlouhé kosti gazel, nacházíme v kostech z Amudu vyšší hustotu řezných stop, přičemž řada těchto se kříží, zatímco méně jich je vedeno rovně, ale zato jsou zakřivenější.“ Podle vědeckého týmu lze vysvětlení hledat v různých technikách řeznictví, které skupiny používaly, odlišném počtu jedinců, kteří maso zpracovávali, či v různém stupni rozkladu zpracovávaného zvířete.

„Jsou to buď potravinové preference, které vedou k různým způsobům přípravy masa a jeho krájení, nebo jen rozdíly ve způsobu, jakým se učí maso krájet,“ dodává k tomu Jallonová.

Matt Pope z University College London, který se na práci nepodílel, si myslí, že studie vhodně doplnila výzkum, který ukazuje, že různé skupiny neandrtálců měly různé způsoby výroby nástrojů a někdy používaly i různé sady nástrojů.

„Nejedná se jen o studované řezné stopy, ale i o gesta a pohyby samotných neandrtálců, které jsou pro nás stejně evokativní jako otisky nohou nebo rukou na stěně jeskyně,“ říká k tomu. „Budoucí výzkum pomůže přijít s alternativním vysvětlením, ale studie v její současné podobě je silnou připomínkou toho, že neexistuje žádná monolitická neandrtálská kultura, ale že populace obsahovala více skupin v různých dobách a na různých místech, žijících ve stejné krajině, s možná zcela odlišnými způsoby života.“.

Zdroj: The Guardian