Muž s povzdechem sleduje přijíždějící vůz. Sedí v něm příslušníci Sboru národní bezpečnosti. Mít s nimi nějaké popotahování je to poslední, o co by stál. Copak ale šlo ignorovat objevení lidské kostry? Je mu jasné, že výkopové práce na jeho pozemku hned tak dokončeny nebudou.

Hororové historky a nejrůznější legendy o upírech přitahují mnohé z nás jako magnet. Ještě temnější a strašidelnější se mohou zdát, pokud se vážou k nějakému konkrétnímu místu se záhadnou historií. Takovým místem je třeba pohřebiště ve středočeských Čelákovicích.

Tam byly objeveny hroby s ostatky osob, na něž podle některých interpretací aplikoval kdosi speciální opatření mající zajistit, aby se nevrátily mezi živé. V roce 2026 uplynulo od tohoto neobvyklého nálezu 60 let.

Nositelé temných sil

V současnosti vnímá většina lidi upíry čistě jako postavy z hororů, akčních filmů nebo romantických ság pro dospívající, ne však jako reálnou hrozbu. V časech dávných i ne příliš vzdálených však panovala poněkud odlišná situace.

Různé infekce a choroby, které postihovaly dobytek a obyvatelstvo a proti nimž neexistovala účinná obrana, byly často vysvětlovány působením temných sil. Jako nositelé takových sil bývali označování třeba čarodějnice nebo právě upíři.

Jak poznat monstrum?

Problematika vampyrismu sahá hodně hluboko do minulosti. Představa nemrtvých, bloudících světem živých, se začala utvářet už v pravěku. V průběhu staletí se vyvíjela a formovala, živená strachem ze všeho, co v té které době nešlo vysvětlit – a toho nebývalo málo.

Nakonec tak vykrystalizovala, mimo jiné, podoba upírů, měnících se v netopýry a hodujících na životodárné tekutině.

Pokud nepočítáme zmíněné romantické ságy, dnes je tato podoba redukována na bledá noční stvoření, která nesnesou sluneční paprsky, mají extrémně velké špičáky, nadpřirozenou sílu a neustálý hlad po krvi.

Dříve však lidé označovali za potenciálně nemrtvé i osoby, pohybující se běžně v jejich okolí. Stačilo k tomu relativně málo – netypický chrup, srostlé obočí, neobvyklý tvar hlavy či pigmentové skvrny na kůži. Ukazatelem byly třeba i projevy duševních poruch či chorob.

Pomůžou česnek či svěcená voda?

Lidé také hledali způsoby, jak se proti hrozbě přicházející z hrobů chránit. Existovaly různé formy obrany, jejichž efekt byl stejně reálný jako nebezpečí, jemuž měly čelit. Převažovala nicméně potřeba věřit, že proti jevům, přisuzovaným nemrtvým bytostem, se dá něco dělat.

Zrodily se tak pověry o účinnosti česneku, stříbra, svěcené vody nebo kůlu vraženého do srdce.

Přibitý v hrobě

Specifická protivampyrická opatření bývala aplikována na osoby ukládané do hrobů. Etnografické a archeologické studie napovídají, jakou podobu tato opatření měla. Některá byla praktikována záhy po nebožtíkově smrti.

Často byl takový člověk umístěn v hrobové jámě v rozporu s rituálními zvyklostmi – tedy na boku či na břiše. Mohl mít také svázané ruce a nohy či zacpaná ústa. Další formy představovalo zatížení mrtvoly kameny nebo její probití kůlem. Někdy bylo tělo dokonce přibito hřeby k dřevěnému podkladu.

Rozličné byliny, jimž lidé přisuzovali magické účinky, tvořily jakousi druhou vrstvu ochrany, po fyzické tu mystickou. Tak měl fungovat i kůl vražený do země nikoli skrz mrtvolu, ale vedle ní.

Hlava bude jinde

Na další opatření přišla řada po uplynutí delšího období. To už se ostatky nacházely v takovém stavu, že bylo jednodušší je aplikovat. Typickým příkladem je dekapitace, spojená často s uložením hlavy někde jinde.

Rovněž končetiny či jejich části bývaly oddělovány. Odpor k rozkládajícím se tělům přitom přebíjely obavy z toho, co by nemrtví mohli ještě napáchat.

Více se dočtete v čísle 12/2026