Mezi první a druhou světovou válkou čítala africká sloní populace kolem 3 milionů kusů. Po pádu kolonialismu začalo jejich vybíjení. V současnosti na některých místech jejich počty opět rostou, zasloužila se o to především přísná mezinárodní ochrana..

Z důvodu rozšiřování obdělávané půdy dochází stále častěji v Africe je konfliktům mezi lidmi a slony. Vztahy mezi nimi se snaží zlepšit agentura Ochrana dolní Zambezi, jež se zaměřuje na vzdělávání místních obyvatel, jak v poklidu koexistovat s obřími savci.

Dospělí slon o hmotnosti až 6 tun denně vypije přibližně 200 litrů vody a pozře až 450 kilogramů potravy. Nejčastějším důvodem konfliktů jsou např. škody na polích. „Sloni spásají kukuřici na polích. Připadá jim to jako přirozená věc,“ popisuje učitel Besa Kaoma.

Savci ročně zpustoší tisíce hektarů polí a lesů a zabijí asi 500 lidí, pytláci pak zabijí kolem 20 tisíc zvířat.

Cílem agentury spolupracující s vládními úřady je provozování protipytláckých hlídek a vzdělání vesničanů, jak ochraňovat pole, ale zároveň, jak nezabíjet velké tvory, kteří jsou jejich národním dědictvím.

Místním dětem se ukazuje, jak minimalizovat nebezpečí spjaté s kontaktem se zvířaty, např. vysázením pro slony nepříjemných plodin.