Mezinárodní kosmická stanice ISS by měla sloužit do dvacátých let tohoto století. Ale co naplat, i tento dosud nejnákladnější projekt v dějinách lidstva jednou doslouží. Proto kosmické agentury už pomalu dávají dohromady plány, co bude následovat, až ISS definitivně doslouží..

ISS hostí kosmonauty bez přestávky od 2. listopadu 2000, přičemž její stavba začala o dva roky dříve. Letos jí tedy bude dvacet let a taková doba pobytu v nepřátelském vesmíru se na jejím stavu nutně musí podepsat.

NASA sice plánuje využívat stanici až do roku 2028, avšak i ona se musí připravit na situaci, kdy ISS sestoupí do zemské atmosféry a v ní definitivně zanikne.

Co dál? Američané by už zřejmě neradi zažili podobnou prodlevu v některé oblasti kosmického výzkumu, jako když ukončili program raketoplánů a náhradu za ně prozatím neměli. Poté NASA musela spoléhat na soukromé společnosti a také na Rusy, za což Američané vždy zaplatili nemalý peníz.

Avšak mezinárodní spolupráce je ve výzkumu nezbytností. Vždyť i na výstavbě ISS se kromě Američanů a Rusů podíleli také Evropané, Kanaďané a Japonci. A nový projekt, jehož kontury odhalila americká NASA a ruský Roskosmos, by na úspěšný program Mezinárodní kosmické stanice měl navázat, ba v lecčems jej i překonat.

Výstavba nové kosmické stanice je zatím ve fázi úvah a smělých plánů, přesto stojí za pozornost. Zatímco ISS krouží na nízké oběžné dráze kolem Země, připravovaná stanice by měla být mnohem dál.

Znamenalo by to, že lidé by museli opustit bezpečí krytí van Allenovými pásy, které chrání Zemi a její bezprostřední okolí před vesmírným zářením.

Představitelé NASA a Roskosmosu totiž oznámili, že nová stanice by měla být vybudována na oběžné dráze okolo Měsíce. To by znamenalo významný posun vpřed v kosmických programech. Však také v úvahách NASA i Roskosmosu je stanice umístěná u Měsíce vnímána jako mezikrok k pilotovanému letu na Mars.

O tom koneckonců svědčí už její název, který zní Deep Space Gateway, tedy brána do hlubokého vesmíru. Samozřejmě, že pozadu by nezůstal ani samotný Měsíc. Brána by totiž mohla otevřít dveře i různým misím, ať už robotickým či jiným na jeho povrchu.

Ambiciózní projekt vyvolává nemálo otazníků. Jen devětkrát v historii se lidé vydali dál než na nízkou oběžnou dráhu; byly to posádky programu Apollo. Šlo přitom pouze o několikadenní lety, takže astronauti nebyli vystaveni působení kosmického záření příliš dlouho.

Na kosmických stanicích však lidé tráví týdny a měsíce, bylo by tedy nutné vyřešit ochranu před zářením. Stejný problém řeší kosmické agentury při plánování pilotovaného vesmírného letu k Marsu.

Dalším úskalím by mohlo být zásobování stanice, kosmická loď by musela být dostatečně silná, aby dosáhla druhé kosmické rychlosti, tedy aby se vymanila z gravitačního sevření Země. Proto bude důležité, jak bude pokračovat vývoj rakety Space Launch System a také kosmického plavidla Orion.

NASA již oslovila soukromé společnosti zabývající se vesmírným průmyslem, aby se na vývoji stanice rovněž podílely. Pokud se plán výstavby stanice Deep Space Gateway skutečně rozjede, mohlo by se začít stavět již v následujícím desetiletí.