Sonary jsou zařízení, které využívají k vytvoření obrazu předmětu ve vodě odražený zvuk. Cestu k přesnému výsledku jim však v mělkých vodách často komplikují drobné bublinky. Britští vědci proto nedávno vyvinuli sonar podstatně přesnější.

Svou inspiraci nalezli u odborníků na slovo vzatých – u delfínů.

Delfíni i řada jiných druhů kytovců využívá pro orientaci i komunikaci mechanické vlnění prostředí – zvuk. Milióny let trvající evoluce je vybavila vysílacím i přijímacím zařízení, které zdaleka překračuje schopnosti těch, které prozatím vyšly z lidských rukou.

Profesor Timothy Leiton z univerzity v britském Southamptonu si nedávno povšiml jedné důležité „drobnosti“. Delfíni často využívají k lovu své kořisti pasti, vytvořené z drobných bublinek vzduchu. Lidské sonary by takové bublinky dokázaly pořádně zmást, delfíni však dokáží „vidět“ skrze bublinkové clony zcela bez problémů.

Tato schopnost mořských savců inspirovala britské inženýry k vytvoření tzv. TWIPS sonaru, který využívá nikoliv jednoduchou, ale dvojitou zvukovou vlnu. Druhá z vln následuje vždy zlomek sekundy po první, je však vždy její obrácenou replikou.

Takové uspořádání umožňuje v principu odlišit odraz od bublinky zvuku od odrazu od předmětu, který se ukrývá za ní. Vědci otestovali TWIPS sonar nejprve v experimentální nádrži, poté i mělkých vodách u pobřeží Británie, kde má Southamptonská univerzita svou pobřežní laboratoř.

V obou případech byly výsledky TWIPS sonaru lepší, než výsledky sonaru běžného. Dokáže však vysoká efektivita nového zařízení odpovědět na otázku, zda se delfíni skutečně tímto způsobem řídí? Prof. Leighton přiznává, že otázka orientace delfínů stále rozřešena není.

„Jak se delfínům daří úspěšně nalézt kořist v prostředí plném bublinek zůstává záhadou, kterou se právě chystáme rozřešit,“ vysvětluje úspěšný britský vědec.