Počtem 50 000 obyvatel se mohou pochlubit třeba města Jihlava, Teplice, Karlovy Vary nebo Děčín. Stejný počet lidí by měl najít svůj domov v jednom japonském městě. Na tom by nebylo celkem nic zvláštního, kdyby se toto město nenacházelo na umělém ostrově.
Zatím je vše jen na papíře, přesto plány působí velkolepě. Průměr ostrova dosahuje tří kilometrů, vešlo by se tedy do něj historické centrum Prahy. A uprostřed ostrova, nazvaného Zelený vor, se má do výšky jednoho kilometru tyčit věž, která na sebe vezme tvar lilie. Zní to možná bláznivě, ale autor projektu, japonská stavební společnost Shimizu Corporation, už získal mocného spolupracovníka: japonskou banku Nomuru.
Soběstačný ostrov
V této věži by mělo podle návrhů bydlet 30 000 lidí. Vešla by se tedy do ní kompletní populace Trutnova. Dalších 20 000 obyvatel by svůj domov mělo najít při pobřeží umělého ostrova. Očekává se, že projekt zláká řadu největších japonských technologických skupin. Výzkumné práce na univerzitách a v inženýrských společnostech již odstartovaly.
Ačkoliv se vědecké názory na problematiku klimatických změn liší, autoři projektu vycházejí z toho, že mořská hladina se neustále zvedá. Zelený vor má být cosi na způsob Noemovy archy. Ostrov by měl být soběstačný, například uvnitř obrovské věže se má v 350hektarovém skleníku pěstovat zelenina. „Obyvatelé ostrova budou žít a růst v souladu s přírodou, jako skutečná součást ekosystému,“ nastiňují svou vizi autoři projektu.
Zapomeňte na auta
Ostrov má být ekologický se vším všudy. Co se týče jednoho ze skleníkových plynů, oxidu uhličitého, projekt hovoří o tom, že Zelený vor jej spíš bude pohlcovat než produkovat. Zemědělské plodiny budou pěstovány na místě, odpadá tedy jejich doprava. Navíc, automobily budou na ostrově tabu, hlavním dopravním prostředkem budou lidské nohy. Ostatně tři kilometry napříč ostrovem nejsou pro zdravého člověka žádnou vzdáleností.
Zelený vor se má po svém dokončení pohybovat v rovníkových oblastech. Ve výšce kolem sedmi set metrů, kde bude značná část populace obývající ostrov bydlet, se v těchto zeměpisných šířkách pohybují teploty kolem šestadvaceti stupňů. Odpadají tedy náklady na topení a s tím související zplodiny v ovzduší.
Nescházejí ani motýli
Je samozřejmé, že takové město s 50 000 obyvateli nemůže fungovat bez energie. Získávat ji bude různými způsoby. Kdepak uhlí, kdepak jádro. Energie z mořských vln je pro něj jak stvořená. Sluníčka je zde také dost, takže zde bude i řada solárních panelů. Ty by měly mít podstatně větší účinnost než panely, které se jako houby po dešti objevují v našich krajích. Atmosférická cirkulace v oblasti mezi rovníkem a 30° severní a jižní šířky působí pravidelné větry, směřující vždy k rovníku a díky zemské rotaci k východu. Toho by zase měly využít větrné elektrárny.
Co s odpadem? Pochopitelně se zrecykluje. Projekt zachází i do nejmenších podrobností. V uměle vybudovaných ostrovních lagunách při úpatí vysoké věže budou žít ryby a korýši. Projekt počítá i s 85 hektary lesů, polí a luk. Na lukách by měly vesele bučet krávy a nad nimi poletovat motýli. Zdá se, že Japonci si projektují zcela nový ráj. „Bydlení na tomto ostrově bude zvyšovat index štěstí, nikoliv index hmotného blahobytu,“ tvrdí společnost Shimizu Corporation.
Hořčík jako stavební prvek
Firma Shimizu Corporation má na svém kontě řadu zajímavých staveb. Většina z nich stojí v Asii, jedná se o obytné budovy, mostní konstrukce nebo jiné dopravní stavby. I v Čechách tato společnost zanechala svou stopu, i když ne příliš nápaditou. Z jejích projektových kanceláří pochází tři tovární haly, nutno podotknout, že to jsou jen narychlo spíchnuté montovny.
Ale zkušenosti Japoncům rozhodně neschází a už mají i jasno o materiálech a technologiích, pomocí kterých Zelený vor postaví. Základy ostrova budou tvořit betonové trubky, které se naplní vodou, popřípadě vzduchem. Samotná konstrukce ostrova a gigantická věž pak má být vyrobena překvapivě z hořčíku. Proč překvapivě? Hořčík se při stavbě takových ohromných konstrukcí nepoužívá. Japonci si jej vybrali především proto, že je lehký. Těžit by se měl přímo z mořské vody, ze 770 tun vody se dá získat jedna tuna hořčíku. Zajímavě bude probíhat i stavba gigantické věže. Bude stavěna směrem do moře a teprve po svém dokončení má být vytažena nad mořskou hladinu.
Bezpečnost především
Zvláštní kapitolou projektu jsou pak bezpečnostní opatření. Požár ve výškové budově je vždy průšvihem, raději nedomýšlet, co by se stalo, kdyby začala hořet věž uprostřed Zeleného voru. Každý stometrový výškový úsek věže je autonomní a uzavíratelný. To zabraňuje šíření požáru do dalších jednotek. Kromě toho každý tento stometrový úsek je vybaven evakuačním prostorem.
Vlny tsunami, které by mohly být dalším potenciálním rizikem, nejsou naštěstí na otevřeném moři tak silné jako při pobřeží. To spíše by mohl ostrovní věž ohrozit blesk, proti čemuž bude vybavena systémem hromosvodů.
Nejpozději v roce 2050
Celý projekt působí jako z pohádky. Vše je promyšlené, plány vypadají nádherně. Otazníky však přece jen přetrvávají. Není to jen namyšlený projekt, který se snaží tvářit ekologicky? Co třeba podnebí? V rovníkových oblastech může čas od času řádit tajfun. Ten by komplikoval nejen stavbu, ale i život obyvatel ostrova.
Ani se zdroji pro financování to nebude tak jednoduché. Nomura je sice silná banka, ale tak náročný projekt by sama neutáhla. A navíc, zástupci tohoto bankovního domu prohlásili, že stavebnímu koncernu Shimizu jen pomohou sehnat další investory. Vedoucí projektu Masajuki Takejuči však zůstává optimistou: „Ostrovní město zcela jistě vznikne. A stavět se začne nejpozději v roce 2050.“ A nemělo by zůstat jen u jediného ostrova, Takejuči sní o tom, že moře budou brázdit desítky Zelených vorů.
Koráli ve službách ekonomiky
Japonsko je ostrovní zemí se vším všudy. Tvoří jej kolem 3 000 ostrovů, ty nejznámější se nazývají Honšú, Hokkaidó, Kjúšú a Šikoku. Některé vznikly sopečnou činností, jiné působením korálů. Některé korály japonští vědci v jejich stavební práci úspěšně podporují.
O co jde? Mezi Japonskem a Čínou leží ostrov Okinotorišima. No, ostrov je možná silné slovo, prostě tam něco čouhá z vody. Japonci jej však střeží jako pověstné oko v hlavě. Exkluzivní ekonomická zóna totiž zajišťuje Japonsku výhradní práva na přírodní zdroje ležící v oblasti 200 námořních mil (370 km) od břehů ostrůvku nebo spíš výčnělku. Čína si na suroviny skryté pod vodou také dělá nárok a odmítá status ostrova Okinotorišimě přiznat.
Číňané ale mají zřejmě smůlu. Japonští vědci nyní plánují k Okinotorišimě dovézt 50 000 korálových kolonií. Koráli by zde měli zabránit nejen potopení ostrůvků, ale případně je i trochu zvětšit. Při přílivu totiž nad hladinu moře vyčnívá pouhých 10 centimetrů pevniny. V případě, že by Okinotorišima zmizela pod vodou, země samurajů by přišla o 400 tisíc kilometrů čtverečních exkluzivní ekonomické zóny, což se rovná rozloze Německa a zemí Beneluxu.
Sopka architektem
Zrod ostrova v přímém přenosu. Tak by se mohla označit událost, která se nedávno odehrála v Japonsku. Podmořská sopka Fukutoku-Okanoba, která leží asi pět kilometrů severovýchodně od ostrova Minami-Iótó v Tichém oceánu, se po pěti letech opět probudila a dala se do práce. Že vulkány umí nejen ničit, ale sem tam i něco vytvořit, dokazuje právě tato exploze. Po ní totiž v Pacifiku zůstalo několik malých ostrůvků, které vytvořila tuhnoucí láva. Japonští vědci měli docela kliku, že si podmořské erupce vůbec všimli. Neexistovaly totiž žádné indicie, že by se vulkán probral. Čirou náhodou však kolem místa činu plula loď Jašima, která architektonickou činnost sopky zaznamenala.
Zbytečné umělé ostrovy
Umělé ostrovy nejsou dnes již žádnou vzácností. Nejvíce se jimi proslavily Spojené arabské emiráty, konkrétně emirát Dubaj. Že však žádné stromy nerostou do nebe, o tom se přesvědčili i zde. Souostroví The World (Svět) je skupina uměle budovaných ostrovů nacházejících se v Perském zálivu 4 kilometry od pobřeží Dubaje. Po plánovaném dokončení v roce 2009 mělo souostroví čítat 300 ostrovů, uspořádaných do tvaru všech světových kontinentů. Náklady na vybudování tohoto projektu, který je inspirován jiným uměle vybudovaným souostrovím nacházejícím se rovněž v Dubaji ‒ Palm Islands, jsou odhadovány na 1,8 miliardy dolarů. Velikost jednotlivých ostrovů je plánována na 23 226 m² až 83 613 m², od sebe budou odděleny vždy 50 až 100 metry vody. Celé souostroví mělo na délku měřit 9 km a na šířku pak 6 km. Mezi ostrovy nejsou plánovány žádné mosty, jediným způsobem dopravy bude loď nebo vrtulník.
Jenže, ekonomická krize zasáhla i bohaté Emiráty. V důsledku světové recese byla stavějící developerská firma nucena zastavit všechny práce a propustit většinu zaměstnanců. Souostroví tak v dnešních dnech spíše připomíná malé hory písku rozházené v moři. Pokud se práce na těchto ostrovech neobnoví a nebude jejich konstrukce posílena, sklouznou po čase pod hladinu moře a stane se z nich pouze hromada písku na dně perského zálivu.
