Domů     Příroda
Země přetavená do čisté krásy
21.stoleti
od 21.stoleti 21.10.2010

Jejich původ byl dlouho zahalený tajemstvím, teorie jejich vzniku byly na lákavém a nebezpečném pomezí vědy a básnické fantazie – slzy komet, poslové z vesmíru, skleněné meteority. Když byl prakticky dokázán jejich skutečný původ, na zajímavosti ani kráse tektitů to nic neubralo. Většina z nás zná vltavíny – nejslavnější, nejkrásnější, ale ne jediné.Jejich původ byl dlouho zahalený tajemstvím, teorie jejich vzniku byly na lákavém a nebezpečném pomezí vědy a básnické fantazie – slzy komet, poslové z vesmíru, skleněné meteority. Když byl prakticky dokázán jejich skutečný původ, na zajímavosti ani kráse tektitů to nic neubralo. Většina z nás zná vltavíny – nejslavnější, nejkrásnější, ale ne jediné.

Název tektit má původ v řeckém slově tektos – tavený. Jsou to přírodní skla s obsahem SiO2 průměrně 77,9 %, typický je i vysoký obsah Al2O3, přítomnost oxidů železa, draslíku, vápníku, hořčíku a sodíku a prakticky nulový obsah vody, kterým se liší od obsidiánů, sopečných skel. Jejich složení potvrzuje teorii jejich pozemského původu. Nutné extrémní podmínky jejich vzniku – tlak 10–150 GPa a teplota více než 5000 °C – ale jen tak na Zemi nenajdeme. Nejlépe vznik tektitů vysvětluje model šikmého dopadu kosmického tělesa o vysoké rychlosti (podle modelování NASA 8 km.s-1). V souladu s tím je i fakt, že známe čtyři pevninská pádová pole různého stáří, u tří je znám i související meteoritický kráter (astroblém). Nejstarší (35 mil. let) jsou severoamerické tektity – bediasity, georgiaity – spojené původem s Chesapeake Bay. Moldavity nebo také vltavíny (14,5 mil. let) pocházejí z bavorského astroblému v Ries Kesselu a nacházejí se v jižních Čechách, na Moravě a v malé míře v Rakousku a německé Lužici. Výrazně mladší jsou ivority (1,1 mil. let) z Pobřeží slonoviny (Ivory Coast), asociované s kráterem v Bosumtwi v Ghaně. Nejmladší je současně největší spádové pole australsko-asijských tektitů (0,8 mil. let, údajně pokrývá až 30 % zemského povrchu) v oblasti jihovýchodní Asie, Indonésie, Filipín (indočínity, javanity, billitonity, filipínity) a Austrálie (australity). Příslušný astroblém by mohl být na hranici Thajska a Laosu. Největší tektity právě z Laosu váží i 3200 g, obvyklá hmotnost je 3–50 g. Barva většiny tektitů se na denním světle blíží černé, i v závislosti na tloušťce, jen pro moldavity a některé georgiaity jsou typické různé odstíny zelené.

reklama
Související články
Evropa, ač to nemusí být na první pohled patrné, je domovem úchvatných živočichů. Ti musí v posledních desetiletích čelit výzvám dynamicky měnícího se světa, ale i klimatu. V unikátní šestidílné dokumentární sérii, kterou uvede Viasat Nature, se seznámíte s největšími, nejrychlejšími a nejvzácnějšími zvířaty žijícími na starém kontinentu. Setkáte se s největším evropským dravcem, kterým […]
Svět nebude v blízké budoucnosti bojovat jen s růstem CO2 v ovzduší, ale zároveň se bude potýkat s nedostatkem lithia potřebným pro výrobu baterií do elektromobilů. Do roku 2040 poptávka podle analýzy Benchmark Minerals Intelligence několikanásobně vzroste a vytvoří se deficit 1,8 megatun ročně. Tomuto problému by se podle ředitele výzkumu Toyoty Motor Corporation Gilla […]
Rod obojživelníků Atelopus, jehož zástupcům se v našich zemích někdy říká pralesničky, zastřešuje více než 100 druhů, které se vyskytují zejména ve Střední a Jižní Americe. Tyto malé, pestře zbarvené žabky jsou většinou prudce jedovaté a jejich jed používali místní domorodci do otrávených šipek. V 80. letech minulého století však tyto žabky zdecimovala parazitická houba Batrachochytrium […]
Biologická rozmanitost na celém světě dramatický klesá a mnoha druhům hrozí vyhynutí. Která společenstva přežijí? Ta, kde je velké množství rozmanitých druhů, nebo ta, kde jeden druh převládne? A vydrží déle druh, v němž jsou všichni jedinci stejní, nebo v němž se naopak odlišují? „Abychom vymírání druhů mohli zabránit, musíme tyto souvislosti znát,“ říká Jan […]
Členovci, ke kterým patři pavouci, stonožky či krabi, dokáží regenerovat části těla, což jim umožňuje uniknout predátorům, kteří se do nich zakousli. Dlouho se však předpokládalo, že mořští pavouci, vzdálení příbuzní těch suchozemských, tuto schopnost nemají. Nejnovější výzkum to ale vyvrátil! Nohatky jsou mořští členovci s nápadně tenkým tělem, které se dělí na hlavu, hruď […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz