Mayské pyramidy, mýty, rituály panovníků a kněžích a jejich pohádkové bohatství jsou už dlouho známé. Antropologové z Univerzity v Illionos se nyní při vykopávkách soustředili na to, jak vypadal každodenní život běžných Mayů.
Mnoho materiálu získali díky rituálu obnovy jejich obydlí, která Mayové »pohřbívali« a na starých základech stavěli nové domy. Do základů obnovené stavby přitom ukládali symbolické předměty, které přes dlouhá století až do dnešní doby přinášejí cenné svědectví o jejich životě.
Neviditelní lidé
Nespočet znalostí o kultuře mayské elity máme ze záznamů a obrazů z monumentálních královských hrobek, chrámů a obětišť. „Ale i běžní obyvatelé měli své vlastní způsoby záznamu jejich historie, ne jenom historie jedince a rodiny ale i jejich místa ve vesmíru,“ říká Lisa Lucero, antropoložka z univerzity v americkém Illionos. Lisa Lucero a její tým, hledali a zkoumali lidská obydlí, uchované lidské ostatky a artefakty v malé mayské osadě nazvané Saturday Creek. Ta se nachází v centrální části Belize, obydlené přibližně v letech 450–1150, v době trvání mayské říše. Starověcí mayští zemědělci, stavitelé a služebníci zanechali záznamy o svých tradicích, manuální zručnosti i výtvarném umění v objektech, které vkládali do podlah a stěn domů. To se dělo při tradičních rituálech spojených s přechodem do nového životního cyklu.
Dům jako hnízdo Fénixe
Mayové věřili, že nejen živé ale i neživé objekty mají svou duši a umírají a znovu se rodí. V klasickém mayském období (250–900) běžní obyvatelé pravidelně podrobovali i svá obydlí rituálu smrti a obnovy. Tyto cykly se opakovaly každých asi 40–50 let a souvisely s důležitými daty v Mayském kalendáři.
Tehdejší lidé zbořili a srovnali se zemí zdi a poté spálili starý dům až do základů. Pak na stejném místě, na zbytcích starého domu očištěných ohněm, položila mayská rodina základy nového obydlí. Tam také umísťovala artefakty a popřípadě i lidské pozůstatky do podlahy a zdí nové stavby. Rituálními předměty byly například nádoby nebo jejich části, různě upravené podle svého symbolického významu, zvířecích kosti, lidské ostatky a kameny. Označovali tak důležitá místa obydlí pod novou vrstvou podlahy i stěny nové stavby. Zbytky minulých artefaktů tehdejší obyvatelé z původní stavby vybírali a pohřbívali jinde, nebo zachovávali jen jejich části. To že byly rituální předměty pohřbeny ve stavbě a nebyly vidět, neznamenalo, že na ně lidé zapomínali. Denně si jejich přítomnost uvědomovali a připomínali podstatu toho, co bylo podle jejich víry trvalé.
Poselství do Šibalby
Archeologové rituály zničení a obnovení obydlí již znali, ale nyní věnovali velkou pozornost umístění, barvám a stavu pohřbených artefaktů, aby pochopili jejich hlubší symbolický význam. Někde například počet a rozmístění kamenů (obsidiánů nebo rohovců), reprezentuje mayskou víru v devět podsvětních úrovní a třináct úrovní nebe.
Pohřbené kosterní pozůstatky byly obklopeny předměty pro cestu do podsvětí, umístěnými v souladu s jejich symbolickým významem. Důležitou součástí obětních rituálů byly různé nádoby, misky a džbány. Některé z nich byly nalezeny v perfektním stavu, pravděpodobně vyrobené přímo pro rituální účely. Předměty používané v denním životě byly také symbolicky »usmrceny« předtím než vstoupily do další fáze jejich historie. Archeologové tak v souladu s filosofií starých Mayů našli nádoby zničené »smrtelnou ranou« – otvorem, provrtaným skrz jejich dno, misky s poškozenými okraji nebo džbány bez dna nebo hrdla.
Archeologové našli i misky umístěné ve skupinách po třech, misky přiklopené na sebe se zbytky organické hmoty, možná potravy na cestu do podsvětí.
Červená barva života
Červená barva, která představuje v mnoha kulturách východ, slunce, aktivní princip, krev, život a znovuzrození byla často používaná k barvení a zdobení artefaktů. Červené byly i nádoby přiklopené na lebce nebo kolenních kloubech pohřbených předků. Červené předměty byly nejvíce nacházeny na východní straně těla. Používání červené barvy namísto černé, v naší kultuře více spojované se smrtí, může pomoci pochopit, jak Mayové vnímali cyklus pozemského života a smrti. Černou barvu Mayové spojovali spíše se zkázou, rozkladem, smrtí nepřítele.
Jaká byla strategie vladařů?
Lisa Lucero předpokládá, že staří Mayové pravděpodobně uctívali kousky nádob nebo kostí svých předků stejným způsobem a s podobným významem, jako dnešní věřící uctívají svaté ostatky. Znamenaly pro ně kontinuitu a návaznost všeho dobrého a cenného, co bylo vytvořeno pro další život. Nalezené předměty se liší podle postavení a bohatství jejich tehdejšího majitele a paralely mezi nimi podporují teorii o tom, že mnohé z obřadů vladařů a kněžích, mělo svůj původ právě v domácích rituálech jejich poddaných.
To, že tradice běžných obyvatel převzala vládnoucí elita do svých obřadů, bylo důležité pro, posílení soudržnosti jejich komunity. To, že si je přizpůsobila do nesrovnatelně větších, bohatších a velkolepějších rozměrů, současně posilovalo její vysoké postavení, vizi spojení s božstvy a moc.
Co zbylo po španělských fanaticích?
Archeologické nálezy ve starých obydlích jsou důležité i proto, že kulturní tradice zachované v písemné formě, byly z velké části dokonale zničeny fanatickým působením španělských misionářů. Filosofie Mayů je pro nás v dnešním čase a zcela odlišných kulturních podmínkách velmi zajímavá, ale tak trochu nepochopitelná, i když obdobu nalezneme i v evropské kultuře. V našich zemích bylo rodinné sídlo, grunt a rodinný majetek základem rodinné tradice, něčím, co se ochraňovalo, zhodnocovalo a předávalo z generace na generaci. Mayskou kulturu, filozofii a náboženství zkoumaly už celé generace vědců. Nahlédnutí do života běžných obyvatel, rolníků, řemeslníků a obchodníků nám však umožní pochopit hlouběji i smysl toho, co již bylo objeveno o jejich vládcích a chrámech.
Mayský kalendář
Mayský kalendář vznikl díky velmi přesným astronomickým pozorováním a přesnost jaké Mayové dosáhli při výpočtu oběžných dob planet, je stejná, jakou mají dnešní moderní astronomické přístroje.
V souladu s vírou Mayů je také cyklický, i ty nejdelší cykly se opakují. Tento pohled má jistou logiku, planety obíhají v kruzích okolo Slunce a to je základem přírodních cyklů na Zemi, střídaní dne a noci.
Kalendář začíná okamžikem stvoření Mayů asi před 5000 lety. Prakticky jej tvoří soukolí tří kol, která na sebe navazují a spojují dva rozdílné systémy – 365 dnů solárního roku a 260 dní posvátného kalendáře a ty společně určují význam a název každého dne. Končí letním Slunovratem roku 2012, ale konec lidstva to podle vědců neznamená, spíš v souladu s filozofií Mayů konec jedné epochy a zrod nové.
Čím porazil Cortéz Moctezumu?
Když Španěl Cortéz, jeden z nejslavnějších conquistadorů, stanul proti Moctezumovi II., střetly se dvě odlišné kultury a filosofie. Moctezuma II. představoval národ, který v neuvěřitelně nepříznivých podmínkách dokázal vyvinout dokonalou soustavu vědění o čase i exaktní kalendář. Počítal ve dvou číselných soustavách současně a věřil v to, že život probíhá v cyklech a po smrti se připravuje nové zrození, stejně jako v Evropě třeba staří Řekové. Křesťanští vojáci, se svým lineárním myšlením a představou směřování do budoucnosti, stále k něčemu novému, měli lepší analytické myšlení, větší schopnost improvizace a jasné směřování k cíli. Proto hrstka Španělů pokořila město, střežené mnohatisícovou armádou.
