Malý bizarní primát s obrovskýma očima, připomínající postavičky z filmů žánru fantasy, se stal hlavním hrdinou výzkumu českých vědců. Nártoun filipínský (Tarsius syrichta), který žije jen na několika ostrovech Filipín, je právě nyní sledován v rámci unikátního tuzemského projektu. Přímo za vědci se vypravil reportér 21. STOLETÍ.
Kodrcám se rachotícím autobusem směrem k Čokoládovým horám na ostrově Bohol. V lesích pod těmito jedinečnými geologickými útvary je teritorium nártouna filipínského. Vystupuji u motýlí rezervace v Bilaru, kde má česká zooložka RNDr. Milada Petrů, Ph.D. se svým týmem spolupracovníků základnu. „Bohužel jsou v terénu,“ oznamuje novozélandská pracovnice a složitě vysvětluje, kde je mohu v džungli najít. Je to k vzteku. Mám tu jen pár hodin, abych stihl další let, a tak mi nezbývá než přeplatit prvního chlapa na motorce a přemluvit ho ke krosové jízdě pralesem. „Milada, Milada,!!“ křičíme na domorodce na každém rozcestí jméno české vědkyně a nakonec kupodivu doskáčeme k její bambusové základně.
Výzkumníci z chatrče
Při prvním pohledu do útrob stavby by asi nikdo neřekl, že jde o vědecké pracoviště s nejmodernější technikou. Opak je ale pravdou, a jak mi vědci vysvětlují, často jde o zcela jedinečná zařízení, upravená pro sledování miniaturních nártounů. O co tedy v projektu jde? Nártoun filipínský je jedním z nejméně probádaných druhů. (Další druhy žijí na indonéském souostroví, v Malajsii a Bruneji). „Rozhodli jsme se proto vypracovat projekt, díky kterému bychom byli schopni lépe odhadnout populaci nártouna filipínského, poznat zvyky tohoto obdivuhodného primáta a chránit jej.“ říká Milada Petrů, autorka celého projektu, a doplňuje: „Sledování nártounů probíhá druhým rokem a zahrnuje použití radio-telemetrie a bioakustických metod.“ V překladu to znamená sledování zvířat opatřených vysílačkou a nahrávání jejich zvukových projevů. Museli najít výrobce miniaturních vysílaček a i ty ještě odlehčit, aby je maličký, přes deset dekagramů vážící tvor dokázal unést. Když se podaří nártounovi nasadit obojek s vysílačkou, je vypuštěn v místě odchytu, aby mohlo být zahájeno jeho sledování „in-situ“ (tj. v jeho přirozeném prostředí). Od té chvíle jej výzkumníci nespustí „z uší“ a pomocí antény, přijímacího zařízení a GPS je dennodenně sledují a zaznamenávají jeho pohyb do počítačových map. V nočních hodinách, kdy je jejich objekt zájmu čilý, nahrávají výzkumníci nártounovu „řeč“, lépe řečeno škálu hvízdavých zvuků citlivým směrovým mikrofonem. V ideálním případě může jít například o interakci mezi dvěma nártouny různého pohlaví. „Tyto dvě metody nám poodhalí leccos z dosud neznámého nártouního sociálního chování,“ říká Milada Petrů. Všechny poznatky by měly sloužit i k osvětě místního obyvatelstva, které by svého jedinečného primáta mělo začít jednoznačně chránit, aby nebyl vyhuben.
Velké trápení malých nártounů
Nártouni doplácejí na svůj zjev disneyovského mazlíčka, pro nějž jsou odchytáváni a předváděni turistům. V těch horších zařízeních si je dokonce berou návštěvníci do rukou a zvěčňují se s nimi. Jak mi později vypráví můj filipínský průvodce Francis, plachý noční tvor v roli turistické atrakce velmi strádá a nemá dlouhodobé vyhlídky na přežití. O doplnění stavu se starají místní lovci, kteří je prodávají za směšné částky soukromým chovatelům. Je to samozřejmě nelegální činnost, ale vysvětlujte to někomu, kdo je bez práce a má kupu dětí. Jedním z nemalých úkolů českých vědců je proto přesvědčit ilegální lovce k vědecké spolupráci. Nikdo jiný totiž hbitého nártouna není schopen lapit. „Snažíme se přesvědčit lidi, o kterých víme, že pytlačí, aby začali pracovat na našem projektu. Tito lovci jsou ale krajně nedůvěřiví a je to obrovská práce,“ stěžují si svorně účastníci projektu. Nártouni navíc trpí razantním odlesňováním zdejší krajiny a její přeměnou na zemědělskou půdu.
Jak jsem nepotkal nártouna
Jak vypadá každodenní práce v terénu, se přesvědčuji na vlastní kůži. Milada Petrů si bere radio-telemetrické vybavení a já ji mohu doprovázet na její obvyklé trase, během které zaznamenává polohu sledovaných exemplářů. Je třicetistupňové vedro, jak se na tropy sluší, a les je poměrně neprostupný. První z nártounů je ale čerstvě označkovaný úlovek a není dobré jej vyděsit. Milada Petrů pečlivě zaznamenává azimuty jeho polohy a doprovází mě k nártounovi, který je na sledování již zvyklý. Zvuk přijímače nás vede mimo cesty do neprostupné džungle, a tak se sápeme se vším vybavením do příkrého svahu a nohy nám omotávají liány a trní. „Tady někde je,“ šeptá Milada Petrů a ukazuje na hustý strom před námi. Naivně si připravuji teleobjektiv, abych patnácticentimetrového tvorečka zvěčnil. Štěstí mi ale nepřeje. Zkušený nártoun nás slyšel a ukryl se v hustém porostu. Valí na mě své obrovské bulvy někde za lupením, ale já ho nevidím. Jak říká vedoucí projektu, když se tenhle skřítek z džungle rozhodne být neviditelný, nemáme šanci. A tak mé putování za nártouny končí a jediná šance na jeho spatření je bohužel v místní rezervaci.
21. STOLETÍ doplňuje:
Radio-telemetrie
Radio-telemetrie je technologie pro dálkový přenos dat pomocí rádiového signálu. Tato technologie má široké uplatnění v kosmonautice, při přenosu signálů z družic, v meteorologii, kdy se sledují veličiny popisující stav ovzduší, ve vojenství na raketových systémech a stále častěji také v biologii při sledování pohybu zvířat a jejich chování. Zvířata jsou sledována díky telemetrickým vysílačkám. Tyto vysílačky vysílají pravidelný signál, který je na telemetrickém přijímači přenášen do pípavého zvuku. Podle síly, intenzity a pravidelnosti signálů lze určit, kde se zvíře nachází a také zda se pohybuje, nebo odpočívá. Takovým způsobem je možno získat velice přesná a cenná data o pohybu a aktivitě i u skrytě žijících a nočních zvířat.
Bioakustické metody
Jde o záznam hlasových projevů zvířat v přírodě. K jejich získání je třeba profesionálního směrového mikrofonu, někdy kombinovaného s tzv. akustickým parabolickým zrcadlem, které odráží a koncentruje zvuky k membráně mikrofonu. Samozřejmý je kvalitní magnetofon s bezhlučným chodem. Záznam hlasového projevu živočichů je citlivý na optimalizaci hlasitosti. Při nahrávání zvláště dynamických projevů může totiž dojít k znehodnocení záznamu přemodulováním a jeho zkreslením. Bioakustické metody jsou nejvíce využívány pro záznam hlasových projevů ptactva.
Více o projektu se dozvíte na: www.tarsiusproject.org
Nártoun se představuje
Nártoun filipínský je hmyzožravý primát s obrovskýma očima a dlouhými přísavkovitými prsty, jehož drobné tělíčko se vejde do dlaně lidské ruky. Váží 110–140 gramů. Nártounovy oční bulvy jsou v poměru k tělu největší ve světě savců. Jsou dokonce objemnější než jeho mozek. Kromě toho, že jsou vykulené oči typickým znakem nártounů, slouží nočním tvorům k dokonalé orientaci v pralese při lovu hmyzu. K tomu přispívá i pohyblivost jejich krční páteře, díky které dokážou otočit hlavou o 180 stupňů, přičemž trup je zcela v klidu. Jeho vynikající noční vidění je opatřeno maskovacími prvky. V očích totiž chybí takzvané tapetum lucidum, což je odrazová ploška na sítnici, díky které například oči šelem ve svitu měsíce světélkují. I pro zkušené lovce s baterkou je proto odchyt nártouna v džungli tvrdý oříšek. Hlavním dorozumívacím prostředkem nártounů je takzvané hlasité volání, kterým se hlásí za soumraku a úsvitu osamoceně žijící jedinci. Nártouni rodí extrémně velké mládě jednou ročně. Váží až třetinu hmotnosti matky, ta je proto často odkládá a opět se k němu vrací. Paličkovitě rozšířené konce prstů umožňují nártounům lepší přichycení k podkladu, po kterém se pohybují. Celé tělo kromě poměrně dlouhého ocasu je pokryto hustou, velmi jemnou srstí.
Nártouní druhy
Jako noční, skrytě žijící primáti byli nártouni dlouho považováni za samotářské živočichy. Studie indonéských druhů ale ukázaly, že jejich sociální vazby jsou velmi pestré. Jako nejspolečenštější lze označit Tarsius spectrum, kteří spí v rodinných skupinkách a během noci tráví hodně času pohromadě a zřejmě pečují společně o mláďata. Byly sledovány monogamní páry i polygynní skupinky. Podobný systém byl zaznamenán i u Tarsius dianae. Naproti tomu další indonéský druh Tarsius bancanus je samotářský. Páří se buď monogamně nebo domovské okrsky (home-range) samců překrývají několik okrsků samic. Nártoun filipínský (Tarsius syrichta) je považován za solitérní druh, kde jedinci spí o samotě a domovské okrsky samců překrývají několik domovských okrsků samic. Tyto domněnky výzkum českých vědců upřesní.
