Předek všech žraloků kladivounů se objevil v pozemských oceánech přibližně před 20 miliony let a jeho velikost byla přibližně stejná jako u dnešních největších druhů. Na studium kladivounů se nyní zaměřili vědci z Coloradské univerzity v americkém Boulderu a v jejich čerstvé studii nacházíme celou řadu překvapivých zjištění.
Kladivouni patří do řádu žralounů a do čeledi modrounovitých (Carcharhinidae). Žraloků kladivounů dnes známe devět druhů, obývajících prakticky všechny teplejší vody světových oceánů. Jejich velikost se pohybuje od 80 centimetrů (kladivoun oblohlavý – Sphyrna corona) až do 6 metrů (kladivoun velký – Sphyrna mokarran). První otázkou, která vědcům vrtala dlouho v hlavě, je charakteristický zploštělý tvar hlavy kladivounů, který vypadá značně neprakticky. Odborníci nazývají takovýto tvar hlavy jako cephalofois.
Hlava jako stereo
V nové studii se vědci zaměřili na DNA kladivounů a změny v jejich genetických liniích, proběhlých za celé miliony generací. Jedním z výsledků bádaní je zjištění, že i dnešní malé druhy kladivounů mají své předky ve velkých kladivounech. V různých časových liniích procházeli kladivouni v důsledku selektivního výběru mnoha změnami, zejména ve své velikosti. Co však zůstávalo u všech druhů stejné, je tvar jejich hlavy. Zdánlivá nevýhoda dává kladivounům netušené schopnosti. V přední části jejich zploštělé hlavy se totiž nachází obrovské množství biosenzorů, které jim umožňují detekovat i ty nejslabší elektrické signály, vydávané potenciální kořistí. Vzhledem k tomu, že jsou rozmístěny v poměrně velké šíři, působí tyto senzory vpravdě jako triangulační zaměřovací nástroje. Přirovnat si to můžeme ke stereozvuku. Ten vzniká tak, že je nahráván dvěma mikrofony, umístěnými v určité vzdálenosti od sebe. Při reprodukci pak má člověk, sedící před reproduktory, dojem plastického zvuku. Stejně tak kladivounovy receptory dávají výsledný obraz v plastické podobě a umožňují tomuto predátorovi mnohem přesněji zacílit svůj útok.
Proč se kladivouni zmenšují?
Tým vědců dále zjistil, že dvě odlišné linie žraloků kladivounů, které vznikly v dávné minulosti nezávisle, se v průběhu milionů let neustále zmenšují. Jedním z nich je kladivoun křídlohlavý (Eusphyra blochii), žijící v teplých vodách severně od Austrálie, a druhým je kladivoun tiburo (Sphyrna tiburo), obývající karibské oblasti a tropické východní části Tichého oceánu. Oba dva druhy považují odborníci za praotce dnešních kladivounů, ze kterých se vyvinuly ostatní dnešní druhy kladivounů. Tito žraloci v miocénu, tedy před oněmi 20 miliony, let dosahovali běžně velikosti až čtyř metrů. Dnes se jejich velikost pohybuje od jednoho do tří metrů. V nové studii vyslovili vědci domněnku, že za neuvěřitelným zmenšováním jejich rozměrů může především jejich schopnost dosáhnout sexuální zralosti v mladším věku a navíc, vzhledem k tomu, že dorůstají menší velikosti, mohou investovat více energie do reprodukce místo do růstu.
Jistá podoba s člověkem
„Kladivouni jsou pro nás ideálními představiteli jisté biologické formy, která má řadu podobných, či dokonce stejných vlastností s člověkem, říká profesor Andrew Martin z katedry ekologie a evoluční biologie univerzity v Boulderu. „Oba živočišné druhy jsou vlastně predátoři, mají pomalé tempo růstu, pohlavně dozrávají v pozdějším stadiu života a rodí živá mláďata, kterých mají relativně málo,“ doplňuje Martin. Kladivouni mohou mít 12–20 mláďat, zatímco jiné druhy mořských ryb nakladou za svůj život miliony vajíček. Také doba březosti je podobná a trvá 9–10 měsíců. Obecně se kladivouni dožívají věku okolo 30 let. Zajímavým zjištěním studie je i to, že samice kladivounů mají tendenci zdržovat se po celý život v konkrétním regionu, kde se narodily, kdežto samci mají mnohem větší tendenci toulat se i ve vzdálených oblastech oceánů.
Bojíte se kladivounů?
Nemáte proč. I když zploštělá hlava kladivounů působí hrůzostrašně, jejich útoky na člověka jsou extrémně vzácné. Jejich tlama, i když je plná zubů ostrých jako břitvy, je malá a kladivouni ji využívají převážně k lovu menších ryb, korýšů, krevet, chobotnic a rejnoků. „Pokud uvidíte ve vodě kladivouna, popadněte kameru a skočte do vody. Není třeba se bát,“ říká profesor Martin. Kladivouni jsou pěkně zvláštní tvorové a na Zemi nežije nic, co by se jim podobalo. Bohužel kladivounů, stejně jako dalších druhů žraloků, valem ubývá. V poslední době jsou, zejména v Asii, největší pochoutkou žraločí ploutve a na chutě gurmánů doplácejí statisíce žraloků. Jejich lov je velmi drastický. Rybáři je chytají do sítí, uřežou jim ploutve a vypustí je zpět do moře. Žraloci jsou tak odsouzeni k pomalé smrti. V Červené knize ohrožených druhů je dnes zapsáno již 233 z celkem známých 454 druhů žraloků a 12 z nich je klasifikováno jako kriticky ohrožených. Jen za období let 1981–2005 poklesly stavy žraloků o celých 90 %!
Známé druhy žraloka kladivouna
kladivoun křídlohlavý (Eusphyra blochii)
kladivoun velký (Sphyrna mokarran)
kladivoun obecný (Sphyrna zygaena)
kladivoun běloploutvý (Sphyrna couardi)
kladivoun oblohlavý (Sphyrna corona)
kladivoun prostřední (Sphyrna media)
kladivoun tiburo (Sphyrna tiburo)
kladivoun malooký (Sphyrna tudes)
kladivoun bronzový (Sphyrna lewini)
(v roce 2006 byl u břehů Jižní Karolíny v USA objeven další, zcela nový druh kladivouna, který ještě nemá jméno).
