Od objevení pozůstatků drobných človíčků na indonéském ostrově Flores v roce 2004 snad nemine měsíc, kdy by antropologové neohlásili nějakou novinku o jejich výzkumu. Zatím poslední zajímavou zprávou o „hobitech“, na které byli záhy překřtěni je to, že jejich vývojová linie je mnohem starší, než se čekalo. 
I přes to, že většina současných vědců již uznává druh Homo floresiensis za samostatný druh, není dosud jisté, do jaké míry byli tito „hobiti“ spřízněni s ostatními, dnes již vyhynulými druhy hominidů. Antropoložka Debbie Argueová z Australské národní univerzity v Canbeře se specializuje na vztahy mezi různými druhy hominidů na samém počátku čtvrtohor (v raném pleistocénu). Proto ji zajímalo, do jaké míry byl floreský hobit příbuzný nejen současným lidem, ale zejména hominidům dávným, kteří přímými předky dnešních lidí nebyli. Vzhledem k tomu, že DNA „hobitů“ je značně poškozená a neúplná, musela ke své srovnávací analýze použít metody podstatně tradičnější. Na kostrách nejrůznějších vymřelých druhů rodu Homo si vytipovala asi 60 znaků, pečlivě je změřila a poté nechala počítače, aby konaly svoji práci. S jejich pomocí se snažila nalézt jednoduchý „evoluční strom“, který by rekonstruoval nejpravděpodobnější scénář, podle něhož vývoj lidského rodu postupoval. K analýze dat použila dvě zcela nezávislé výpočetní metody. A jaké byly její závěry? Nechme promluvit samotnou autorku: „Naše kladistické analýzy vytvořily dva velmi podobné evoluční stromy. Z obou z nich vyplývá, že původ druhu Homo floresiensis sahá až k samotným počátkům rodu Homo. Zdá se tedy nepochybné, že tento Homo floresiensis nejenže nebyl zdegenerovaným příslušníkem dnešního druhu Homo sapiens, ale nebyl dokonce ani jeho blízkým příbuzným.“ Teorie dávného původu „hobitů“ staví na hlavu ještě další představu, na níž byli antropologové po dlouhá léta navyklí. Kdyby byly závěry Argueové skutečně správné, pak museli první hominidé opustit Afriku mnohem dříve, něž se původně myslelo.
