Vulkán St. Helens je stále aktivní a velmi nepříjemnou sopkou v americkém státě Washington. Panují dokonce obavy, že by pod ní mohl dřímat nebezpečný supervulkán. Američtí geologové se proto rozhodli hlídat spícího obra pomocí drobounkým propojených robůtků.

Drobní robůtci byli do kráteru vulkánu spuštěni pomocí helikoptéry. Mají zde jediný úkol: pečlivě dohlížet na vulkán, jehož opětovné probuzení by mohlo stát životy mnoha lidí. Aby bylo zprávu o nutnosti evakuovat celé rozsáhlé oblasti možno doručit co nejdříve, jsou drobní hlídači skvěle technicky nadizajnováni.

Každý z „pavoučích robotů“, jak jim je přezdíváno, je v první řadě vybaven velkou řadou nejrůznějších čidel. Jejich konstruktéři jim „nadělili“ např. senzory, které odhalí mračna sopečného prachu, infračervené senzory na zjišťování vulkanických explozí či seismometry k odhalení otřesů půdy.

Na celé „kolonii“ robotů je však nejzajímavější ještě jiná věc. Jejich „pavoučí“ schopnosti nekončí jejich vzhledem. Podobně jako pavouci totiž dokáží utkat síť. Tato síť je ovšem neviditelná: počítačoví odborníci znají takovou inteligentní síť pod anglickým názvem „mesh network“. Takto propojení roboti dokáží jednat prakticky jako jeden velký organismus. Další výhodou takové sítě je, že když je jeden uzel vyřazen z provozu, statní si samy nejdou cestu k nové konfiguraci, která bude stejně funkční, jako ta předchozí.

Díky vzájemnému propojení spolu jednotliví roboti jednají přímo na místě a zprávy nemusí být vyhodnocovány až v řídícím uzlu. Do počítačů či satelitů už zasílají zprávy o chování vulkánu jakožto celku.

Steve Chien z NASA, který pomáhal celý projekt uskutečnit, doufá, že stejný systém, který vědci užili v americkém vulkánu, bude moci být v budoucnu využit při průzkumu povrchu Marsu či Jupiterova měsíce Europa.