Žárovky představují nejjednodušší typ zařízení, který dokáže přeměnit elektrickou energii na světlo. Stačí rozžhavit drátek z wolframu a světlo je na světě. V americkém Connecticutu vědci vyvíjejí žárovky, vlastně fotolumuiniscenční diody, které svítí i bez připojení k elektřině. Jejich "drátky" tvoří vlákna DNA, kterou dodali lososi.

Zvláštní struktura deoxyribonukleové kyseliny ji předurčila k tomu, aby  výjimečně dobře uchovávala i předávala informaci. V průběhu evoluce pak většina organismů přešla právě na toto médium a učinila tak DNA centrální molekulou celého živého světa. Tato zázračná makromolekula má však další vlastnosti, například neuvěřitelnou pevnost, kterou lze také velmi efektivně využívat i mimo samotný vnitřek živých organismů. Tým z americké University of Connecticut pod vedením prof. Gregory Sotzinga si dal za úkol vynalézt zdroj umělého světla, který by pracoval s větší efektivitou než žárovka. Připravil proto zvláštní typ barviva, který po absorbování energie z nasvícení ultrafialovým světem začne vyzařovat světlo vlastní. A jak se v celé proceduře uplatnila vlákna DNA? Tyto molekuly jsou mimořádně vhodné k tomu, aby se staly nosiči barviv. Pro správnou produkci barevného světla je třeba, aby mezi dvěma vlákny nesoucími barvivo  byl správný rozestup (mezi 2 a 10 nm). Když je tato vzdálenost dodržena, absorbuje jedno z vláken UV záření, načež začne samo produkovat světlo, tentokrát však modré. Je-li druhé vlákno ve správné vzdálenosti, přijme modré zářené a samo se rozsvítí oranžovým světlem. Barva světla se ovšem nemusí měnit pouze díky proměnám velkosti rozestupu mezi vlákny. Široké barevné spektrum z nich lze také vyloudit tím, že budou měnit množství barviva, které je na vlákno naneseno. Vědci doufají, že po překonání všech technických obtíží se jim podaří vytvořit žárovky budoucnosti.