Od té doby, co byly v roce 2003 na indonéském ostrově Flores objeveny zbytky několika drobných lidských koster, neustaly debaty o tom, jaké místo v evoluci rodu Homo těmto „hobitům“ vlastně přináleží. Nedávno uveřejněná studie amerických antropologů přidává další argument na stranu těch, kteří považují floreského člověka za samostatný druh.
Nález hobitů“ pěkně zamotal antropologům hlavu. Jejich nejpodivnější vlastností je jejich drobná postava – nalezení samci i samice měřili jen velmi málo přes 1 metr a jejich hlavy a také mozkovny byly také úměrné jejich útlé postavě. Obsah mozkoven dosahoval sotva velikosti dnešních šimpanzů, tedy objemu asi 380 cm3. (Pro srovnání – velikost mozku dnešních lidí se pohybuje mezi 1300 – 1500 cm3.) Kdyby bylo možno považovat hobity nikoliv za degenerované dnešní lidi, ale za samostatný druh, výrazně by to proměnilo naše představy o lidské evoluci. Tito drobní lidé se totiž na izolovaném indonéském ostrově vyskytovali ještě před 17 000 lety, tedy v době, kdy celý zbytek světa již ovládali lidé dnešního typu. Uznání Homo floriensis za samostatný druh by znamenalo, že jsou potomky některé ze starobylých populací druhu Homo erectus nebo ještě starší větve hominidů, kteří do Indonésie doputovali z Afriky a postupem času se zde proměnili v drobné skřítky. Američané Karen Baabová a Kieran McNulty podrobili lebky z floreských nálezů počítačové 3D-analýze a zdá se, že došli k poměrně jasným závěrům. I přes to, že Homo floresiensis je znám z doby před 95 000 – 17 000 let, je celkový tvar jejich lebky, zejména té její části, která obepíná mozek (neurocrania) podobná spíše fosilním lebkám z doby před 1,5 miliónem let nalezeným v Africe a Eurasii, než současnému člověku, shrnuje své závěry Baabová. Závěry jejího týmu tedy přidávají další závaží na pomyslnou misku vah, které se začínají povážlivě nahýbat na stranu zastánců teorie prastarého samostatného druhu.
