Lidský hlad stál už život řadu živočišných druhů. Člověk se pravděpodobně spolupodílel na zmizení čtvrtohorní „megafauny“ – mamutů, srstnatých nosorožců nebo ledních medvědů, lidskému hladu padli ale také například pták alka velká nebo obrovitý vodní savec koroun bezzubý. Nyní se zdá, že lidský hlad by mohl ze zemského povrchu odstranit i mnohem menší zvířata – některé druhy žab.

Ačkoliv se Francouzům někdy hanlivě přezdívá „žabožrouti“, z celosvětového hlediska nejsou však  zdaleka jediným národem, který podlehl kouzlu chutného žabího masa. Spolu s Francií patří k největším dovozcům žabích stehýnek ještě Spojené Státy a Čína. Největší světovým vývozcem této pochutiny je pak bezesporu Indonésie, která ročně vyváží na 5000 tun žabího masa, zejména do Francie, Belgie a Lucemburska.  David Bickford z National University v Singapuru si však spočítal, že takto obrovské objemy masa musí nutně likvidovat populace žab v zemích, které je vyvážejí. Podle jeho odhadů se ročně zkonzumuje mezi 158 milióny do 1 miliardy žab. Žáby navíc  nejsou obvykle pěstovány na farmách, ale odchytávají se rovnou v přírodě. Jejich úbytek se také musí projevit v ekosystému, jehož byly žáby součástí – odstraní-li se totiž klíčová součást systému, může snad dojít k jeho zhroucení.  Obtížné je ale i odhadnout, jaké druhy žab jsou vlastně exportem ohrožovány, neboť ve své vlasti odcházejí většinou již ve formě polotovaru – zabité a stažené z kůže. Jisté je, že se jedná o nejrůznější představitele skokanovitých žab (Ranidae), neboť ty jsou jednak dostatečně hojné, málokdy jedovaté a navíc mají silné zadní nohy, které se jediné ze žab jedí.  Důkazy, že komerční lov vede k vyhynutí některých druhů žab, však Bickfordův tým zatím nemá. Jako zodpovědný vědec však Bickford zvedá varovný prst: podobné masové likvidování populací už ze Země nenávratně sprovodilo nejednoho tvora.