I tak podivné organismy jako jsou houby se musí nějak množit. Pokud zrovna neprorůstají ve formě hyf („podhoubí“) půdou nebo jiným substrátem, vytvářejí jejich plodnice droboulinké výtrusy, které se šíří do dálky pomocí větru. Američtí vědci nyní zjistili, jak dokonale jsou spory hub ke svému poslání uzpůsobeny. Marcus Roper je postdoktorským výzkumníkem na Fakultě inženýringu a aplikovaných věd americké Harvardovy univerzity. Spolu se svými kolegy podrobil zkoumání spory více než stovky druhů vřeckovýtrusných hub, druhově nejpočetnější třídy, kterou mezi houbami mykologové rozeznávají. U některých skupin z tohoto kmene, jako například u lanýžů, jsou spory roznášeny díky zvířatům, která si pochutnají na dospělé plodnici. Jiné z nich je obalí slaďoučkou šťávou a nechají např. mravence, aby konali své dílo a roznesli spory dál ve svých zažívacích traktech. U řady druhů této skupiny hub však dozrávají spóry v jakýchsi „pytlíčcích“ („vřeckách“) naplněných tekutinou. Když tato vřecka explodují, jsou spory vypuzeny do okolí překvapivě vysokou rychlostí okolo 1, 24 m/s. Jejich váha je však nepatrná a tak je může sebeslabší vánek zachytit a zanést daleko od mateřské plodnice. Roper, který je původem matematik, spojil své síly s kovanými mykology a společně nahlédli matce přírodě pod pokličku. Jeho tým zjistil, že na rozdíl od druhů, které se nerozšiřují pomocí větru, mají tyto spory těchto druhů zcela jedinečný tvar. Součet odporu vzduchu je podobný jako u projektil střelných zbraní – blíží se dokonalosti. Odpor je o pouhé procento vyšší než by byl zcela ideální tvar. A jak vidí přínosy své práce spoluautorka studie,  mykoložka Anne Pringleová? Tento velmi jednoduchý princip je podpisem, který na velkém počtu druhů zanechal přírodní výběr. Jeho pochopení je skutečným skokem v našem porozumění této neuvěřitelně různorodé skupině organismů. Ukazuje nám, jak organismy manipulují s prostředím a zároveň i to, jak na jeho tlaky odpovídají. Práce týmu harvardských vědců opět potvrzuje, že spojení sil vědců z různých oborů je nejlepší cestou k úspěchu. Autor: Roman Kopytar