Lidská civilizace je především městskou civilizací. Městská populace se zejména ve třetím světě rok od roku velmi radikálním způsobem rozrůstá. V současnosti žije ve městech podle odhadů OSN 3,3 miliardy lidí a za dvacet let bude ve městech přebývat již pět miliard lidí z celkových osmi. 
V loňském roce počet obyvatel měst poprvé v historii převýšil počet obyvatel venkova. Řada současných měst je spíše peklem, zejména kvůli místnímu znečištění. Lze z měst opět vytvořit kvalitní místa k životu?
Jak by mohlo vypadat ekologické město budoucnosti?
Lze městům vrátit jejich původní smysl a udělat z nich znovu příjemné místo k žití? Určitě ano. Úkol je to těžký, nikoliv však neřešitelný.
Rok 2030. Celá čtvrtina veškeré populace žije v naprosto nevyhovujících předměstích megalopolí, jejichž centra se blyštivě třpytí skleněnými mrakodrapy, ve kterých sídlí banky, marketingové společnosti, hotely a bůhvíco ještě. O pár kilometrů dál však vládne taková nouze, že tu lidé nemají přístup ani k pitné vodě.
Fikce? Nikoliv. Americký teoretik urbanismu Mike Davis jednoznačně říká: „Takový stav už nyní postihl například osmdesát procent městského obyvatelstva v africké Nigérii.“ Tedy jen v Nigérii takto živoří 42 milionu lidí. Podobná čísla by se dala najít v Indii i v dalších regionech. Taková situace je dlouhodobě neudržitelná. Ohrožuje totiž samou podstatu lidské civilizace.
Čistý vzduch, průzračná voda, plynulá doprava. Projekty, jak by ekologické a „zelené“ město mohlo vypadat, již existují a v některých částech světa už i přímo vznikají. Jsou to zatím první vlaštovky, ale nějak se začít musí. Pojďme se nyní vydat na takovou procházku ekologickým městem budoucnosti. Tato vize inženýrů, architektů a urbanistů, jejímž leitmotivem je trvale udržitelný rozvoj, zatím spíše připomíná bájný Eden, ale kdo ví? Třeba bude mít naše civilizace štěstí a jednou v takových městech bude spokojeně žít….
Budoucnost potřebuje chytrý vůz
Je nutné ve městech používat obrovské automobily, jejichž spotřeba je zbytečně vysoká? Samozřejmě že nikoliv. Massachusettský technologický institut (MIT) se sídlem v americkém Bostonu však přichází s nápadem, který by řadu současných dopravních problémů mohl alespoň částečně odstranit. Jeho projekt, na kterém vědci vedení Williamem Mitchellem pracovali čtyři roky, spočívá v sestrojení lehkého elektrického vozíku, se kterým se řidič dostane téměř všude. Vůz má být dvoumístný i s menším úložným prostorem pro nevelký nákup.
Právě taková vozítka ovládnou zelené megalopole budoucnosti. Na projektu se podílely nejlepší mozky ve svých oborech. Například na tvorbě designu se podílel i světově proslulý architekt z Los Angeles Frank Gehry. Gehry a jeho tým nakreslili vozidlo v podobě koule, ke které poté konstruktéři místo klasických kol připojili znovu koule. Vůz tak opravdu působí dojmem jako vystřiženým z nějakého sci-fi snímku. Městská infrastruktura by v představách vědců měla být poseta stanovišti, kde si malé vozítko lze půjčit nebo je tam zanechat. Taková parkoviště by měla být rozmístěna především u strategických míst městské infrastruktury, tedy například u stanic metra, vlakových a autobusových nádraží či letišť, ale i u významnějších budov a u dalších podobně důležitých městských uzlů. „Představte si nákupní vozíky, které dohromady nezaberou mnoho prostoru. Vezmete si první vozík a odjedete s ním. Tak by to mělo fungovat i u nových aut,“ vysvětluje člen konstruktérského týmu Ryan Chin, který je v odborných kruzích považován za jednoho z největších talentů ve svém oboru.
Autobusy bez řidiče
Ovšem osobní doprava je v zeleném městě jen doplňkem dopravy hromadné. Samozřejmostí je na výsost ekologická podzemní dráha. Ale i ta povrchová může „zezelenat“. Její trend je jasný – omezit zplodiny, které jejím provozem vznikají. Hybridní autobusy budou vybaveny dieselovým i elektrickým motorem.
V některých městech, například v Londýně, se setkáváme s podzemní dráhou bez řidiče. Koneckonců, i Praha přemýšlí o tom, že na uvažované „modré“ trase D by byl použit podobný princip. Ale plně automatizovaná povrchová doprava? I ta už v myšlenkách konstruktérů a urbanistů existuje. Autobusy jsou plně ovládány počítačem. Svou trasu najdou podle magnetického pásu, který je zabudovaný přímo ve vozovce. Čidla zabrání případné srážce s jiným vozem a počítač si v případě hlášení, že „provoz je na stupni číslo 5“, najde nejlepší objízdnou trasu.
Lanovka a´ la maglev
Městská hromadná doprava se zpravidla dělí na podzemní a povrchovou. Ovšem jedna možnost zatím zůstává nevyužita – nadzemní doprava. Zde se ani tolik nejedná o vrtulníky a letadla, ale o něco, co vzdáleně připomíná lanovku.
Maglev neboli magnetická levitace není objevem nikterak novým – asi každý z nás si někdy vyzkoušel přitisknout k sobě dva magnety. Princip pochopil už před sto lety americký fyzik Robert Goddard a spočívá v tom, že stejné póly magnetů se odpuzují silou řekněme nezanedbatelné velikosti. Odtud už je jen krůček k využití tohoto objevu v dopravě.
Výhodou vznášení se nad kolejnicí (levitace) je, že zcela schází tření, protože vlak se vůbec s kolejnicí nedostane do kontaktu – souprava se vznáší asi patnáct centimetrů nad dráhou. Kdyby tímto prostředkem jezdíval Antonín Dvořák, slavná Humoreska by asi nikdy nevznikla, neboť k jejímu složení ho prý inspirovalo charakteristické drncání kolejí.
Ten samý princip lze užít i tak, že dopravní prostředek se nevznáší na kolejích, ale pod nimi. Kabina je zavěšená pod kolejnicemi, se kterými ji spojuje cosi podobnému pantografu. Že je to jen fikce? V Kalifornii už funguje systém Skytrain, který pracuje přesně na tomto principu. A za hodinu dokáže přepravit na 14 000 osob. A to vše rychlostí, která převyšuje 240 kilometrů za hodinu.
Dopravním přestupkem k čisté energii
Fakt, že automobil dokáže při jízdě vyrábět elektrickou energii, není žádným překvapením. Jenže produkuje ji sobecky jen pro sebe. Dokázal by automobilový provoz vyrábět elektřinu třeba i pro město, kterým projíždí? Na první pohled absurdní myšlenka, ale americký architekt Mark Obelhozer je přesvědčen, že to lze. Podél silnic postavil řadu větrných turbín. Automobil za sebou při jízdě za vytváří vzdušný vír. Ten pak větrné turbíny roztočí. Samozřejmě že čím vůz jede rychleji, tím má rotace turbín vyšší frekvenci. Může tak dojít k paradoxní situaci, že překročenou rychlost bude sice policie pokutovat, ale ekologové a energetici nad ní budou jásat.
Energie je jedním z největších problémů současné civilizace. Proto se hledají nové způsoby, jak ji získávat. Jednou z možností je „ochočení“ mořských řas. Vědci z Kalifornské univerzity postavili obrovskou vodní nádrž, která je takových řas plná. Rozhodně však není určena ke koupání. Řasy produkují vodík, který se dá energeticky skvěle využít. Lze předpokládat, že takovou nádrž si pořídí každé ekologické město. Vždyť nádrž o ploše 4 kilometrů čtverečních „nakrmí“ na celý týden 1200 automobilů.
Stotisícina lidského vlasu
Jak řešit problém nedostatku vody? Vždyť celé tři pětiny povrchu naší planety pokrývá právě kapalina se dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku. Má to ovšem malý háček – tato voda je z drtivé části slaná, a tudíž nepoživatelná. Zelené město však dokáže tento problém vyřešit tím, že v něm vyroste odsolovací stanice. Americký vědec Eric Hoek, který působí na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, vymyslel odsolovací způsob, který je o 50 % účinnější než ty běžně používané.
Jeho princip je prostý. Základem všeho je membrána, jejíž otvory mají stotisíckrát menší průměr než lidský vlas. Taková membrána spolehlivě odfiltruje nejen sůl, ale i bakterie a podobné neplechy.
Chytré byty, chytré domy….
A jak bude vypadat v takovém městě samotné bydlení? Vše je zde založeno na chytrých technologiích. Mikrovlnná trouba vám spočítá, jak kalorické je jídlo v ní připravované a z internetu dovede stahovat recepty, toaleta zhodnotí váš zdravotní stav a poté, jako váš domácí lékař, vám nabídne vhodný dietní program.
Ani spotřební elektronika nezůstává pozadu. Vždyť dnešní televize nebo DVD přehrávače mají inteligenci běžného počítače. Místo televize můžete mít v pokoji multifunkční digitální panel, a zatímco budete sledovat svůj oblíbený film, můžete v malé výseči v rohu obrazovky zkontrolovat děti hrající si venku nebo se podívat, zda je kachna v mikrovlnce již upečená. U sportovního utkání bude možné si vybrat, z jaké kamery chcete přenos sledovat.
Jak ovládat „zelený“ vůz budoucnosti
Na první pohled úsporné vozítko, u nějž neexistuje ani předek či záď, ovládnou ty nejmodernější technologie. S koly vozu, respektive koulemi na jejich místě, bude možné otáčet o 360 stupňů, což naprosto revolučně změní jeho manévrovací schopnosti. Například při vyjíždění z řady zaparkovaných vozidel bude možné vycouvat bokem podobným způsobem, jakým se pohybuje krab. Řídit se bude pomocí ovládací páky (jakéhosi joysticku) a volantu. Řadicí páka je zde zbytečná.
Na proměnlivost počasí dokonce auto dokáže reagovat i změnou barvy, aby bylo v provozu lépe viditelné. K tomu mu poslouží tenké programovatelné displeje, jimiž budou pokryty exteriér i interiér vozu. Palubní deska bude vlastně jeden velký displej, jehož části lze podle potřeby měnit, zvětšovat nebo rozšiřovat. „Například jsem-li starší osoba, zvětším si tachometr, abych ho mohl lépe sledovat,“ podotýká konstruktér Ryan Chin.
Ekologické město v poušti
Arabští šejkové zřejmě neznají větu: „To je nemožné“. Důkazem toho je jeden z mnoha dalších projektů, který se chystá ve Spojených arabských emirátech. Umělá sjezdovka, umělé ostrovy nebo otočný mrakodrap? To už tu vše bylo. Nyní má v arabské poušti vzniknout ekologické město s názvem Gateway City.
Ve městě by mělo žít 150 000 lidí, bude tedy jen o chlup menší než Plzeň. Ač se bude rozkládat v poušti, v projektu se počítá se spoustou zeleně. Ta, podobně jako domy ve městě, má být rozložena tak, aby bylo možné co nejlépe využít sluneční svit. Město bude totiž plné solárních panelů a energeticky bude zcela závislé právě na Slunci. Gateway City by mělo být kompletně hotové již v roce 2012.
10 nejšpinavějších světových měst
Češi mají se znečištěním měst své mnohaleté zkušenosti. Severočeská sídla bývala za minulého režimu synonymem pro horor – přicházely dny, kdy vzduch v nich hrál všemi možnými barvami a byl naprosto nedýchatelný. Ovšem města, která páchají ekologickou sebevraždu, jsou rozeseta po celém světě.
Milán
Země: Itálie
Počet obyvatel: 1 300 000
Italské město Milán je domovem skvělé módy, fotbalových klubů Inter a AC, ale také vysokého znečištění životního prostředí. Podle studie environmentální organizace Legambiente trpí toto severoitalské město smogem nejvíce z celé Evropy. Zároveň je zde díky husté automobilové dopravě vysoká koncentrace přízemního ozonu. Místní radnice se alespoň snaží s tímto stavem cosi udělat a v poslední době mohli Miláňané zaznamenat pozitivní zprávu: oproti loňsku se koncentrace smogu snížila o celých 26 %.
Norilsk
Země: Ruská federace
Počet obyvatel: 134 000
Město Norilsk se nachází na nepříliš hostinném severu Ruska. Právě zde se nachází jeden z největších ruských průmyslových komplexů, který se zabývá metalurgií. Částečky kovů, například kobaltu nebo niklu, zde unikají do ovzduší, čímž místní obyvatelstvo výrazně trpí. Norilské děti jsou nejčastěji nemocnými dětmi v celém Rusku.
Pittsburgh
Země: USA
Počet obyvatel: 335 000
I znečištění pensylvánského Pittsburghu, který je v Čechách známý především díky hokejovému klubu Penguins, má na svědomí průmysl. V ovzduší „plavou“ saze, aerosoly, těžké kovy či exhalace. Průmysl ve městě je sice již v útlumu, ale přesto se znečištění nedaří odstraňovat v takové míře, jak by si místní obyvatelé přáli.
Mexico City
Země: Mexiko
Počet obyvatel: 25 000 000
Nejšpinavější město Latinské Ameriky má dvaapůlkrát více obyvatel než Česká republika. Mexico City je doslova znečištěná past. Exhalace má na svědomí zejména obrovský počet automobilů. Ten se odhaduje na 4 000 000. Tři sta dní v roce město vykazuje i velmi zvýšené koncentrace přízemního ozonu. Řešení? Radnice nakoupila 25 autobusů s katalyzátory a dieselovým motorem. Jenže městem brouzdá dalších 3000 autobusů, jejichž technický stav je doslova tragický….
Dakar
Země: Senegal
Počet obyvatel: 2 400 000
Senegalská metropole je známa především jako cíl světoznámé pouštní rallye. Jenže v současnosti se blíží k environmentální katastrofě. Drtivá většina obyvatel nemá přístup k nezávadné pitné vodě. Vody je zde málo a je silně kontaminována nejrůznějšími životu nebezpečnými bakteriemi. Její znečištění je sedmnáctkrát větší, než povolují standardy Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO). Do problému se vložila Světová banka, která spolupracuje s různými vědeckými institucemi alespoň na zmírnění těchto trablů.
Sumgayit
Země: Ázerbajdžán
Počet obyvatel: 275 000
Městu Sumgayit, které se svou velikostí vyrovná východoslovenským Košicím, se přezdívalo New Jersey Sovětského Svazu. Byl zde totiž soustředěn chemický průmysl, zejména se zde produkovaly pesticidy pro celé sovětské zemědělství. Důsledky? Sumgayit je městem, kde každý druhý obyvatel do padesáti let onemocní rakovinou. Výroba ve městě kontaminuje i blízké mizející Kaspické jezero. I zde se Světová banka snaží životní prostředí alespoň částečně vylepšit.
Linfen
Země: Čína
Počet obyvatel: 4 300 000
Že se Číňané k životnímu prostředí nechovají zrovna nejlépe, není žádným překvapením. V létě byla média plná zpráv, že olympijský Peking se topí ve smogu. V Říši středu jsou však města, která jsou na tom ještě hůře. Obyvatelé Linfenu, který se rozkládá na severovýchodě Číny, běžně pijí vodu kontaminovanou jedovatým arzenem. Ve městě jsou uhelné doly a pracovní podmínky v nich si nijak nezadají s těmi středověkými. Průměrný věk horníků, kteří v nich pracují, se pohybuje okolo čtyřiceti let.
La Oroya
Země: Peru
Počet obyvatel: 35 000
Ocelářské město La Oroya je svou velikostí srovnatelné například s Táborem. Tím však naštěstí pro obyvatele Tábora veškerá podobnost končí. Celých 85 let jsou místní obyvatelé nuceni dýchat částečky mědi, olova či zinku. Kyselé deště ničí místní vegetaci. 99 % dětí zde trpí nějakou chorobou. Na vlastníka oceláren, americkou společnost Doe Run company of Missouri, je vyvíjen tlak, aby se daný stav zlepšil. Zatím však ne příliš s velkým úspěchem.
Cubatao Valley
Země: Brazílie
Počet obyvatel: 2 000 000
Lze si vůbec představit, že město každý měsíc vypustí do své řeky deset tun toxického odpadu? Obyvatelé Cubatao Valley si to nemusí představovat, pro ně je to každoměsíční realita. Město je chemickým a průmyslovým srdcem Brazílie a podle toho vypadá i místní životní prostředí. Každý třetí obyvatel města trpí nějakou respirační chorobou, ať je to tuberkulóza, chronický zápal plic nebo rozedma plic. Situace se však pomalu mění, na zlepšení životních podmínek bylo od roku 2000 vyčleněna jedna miliarda dolarů.
Kabwe
Země: Zambie
Počet obyvatel: 210 000
Celých 92 let se v Kabwe těžila měď a olovo. Ohledy na životní prostředí přitom byly minimální, či lépe řečeno žádné. V dolech pracovaly ve strašlivých podmínkách i děti a jejich zdraví tím výrazně utrpělo. Pily kontaminovanou vodu, dýchaly kontaminovaný vzduch, žily na kontaminované půdě. Světová banka vyčlenila 40 milionů dolarů na rekultivaci místa, je ovšem otázkou, zda to bude stačit. Vždyť Kabwe je jedním z nejjedovatějších míst na celém světě.
Jak snadno lze „odrovnat“ planetu?
Současný městský způsob života dává naší planetě pěkně zabrat. Zatímco si zejména Američané a Evropané užívají výdobytků civilizace, planeta pod tímto náporem doslova úpí. Přitom zmírnění tohoto tlaku nevyžaduje zase tak velké oběti.
Kdyby každý člověk žil stejně jako průměrný Američan či Evropan, musela by planeta Země být čtyřikrát větší, aby to všechno celé zvládla. Ale Země není nafukovací a její objem zůstane stejný, ať děláme, co děláme. Ovšem, něco málo přece jen udělat můžeme.
Vypnutý počítač
Na první pohled to vypadá nevinně. Nechám přes noc počítač v pohotovostním režimu a ráno se tak nemusím zdržovat tím, než se mu uráčí znovu naběhnout. Jenže – pohotovostní režimy nejrůznějších přístrojů se třeba v USA podílejí na celkové spotřebě elektrické energie pěti procenty. Finanční ztráty jsou drsné, činí 4 miliardy dolarů, ale ještě mnohem horší jsou miliony tun oxidu uhličitého, který se v této souvislosti uvolňuje do ovzduší.
Co dává planetě pěkně zabrat, je letecká doprava. Ne že by bylo nutné ji zrušit, její důležitost bude stále stoupat, ale létat dvě stě kilometrů za babičkou skutečně není nutné. V současnosti se letecká doprava podílí na celkových emisích jedním procentem, ale až se Číňané a Indové zapojí do globálního turismu, vzroste na více než pět procent.
Environmentální zrůdy
Satelitní městečko. Pro někoho sen, pro někoho zhoubný nádor na krajině. Z hlediska životního prostředí se jedná o environmentální zrůdy. Svou rozlohou likvidují zelené plochy, jejich dopravní obslužnost je více než náročná. V západní Evropě je již patrný trend vylidňování těchto sídel, pro něž se pojem město skutečně příliš nehodí. Podle urbanistů lze očekávat, že do deseti let začnou lidé prchat i z českých satelitů.
Planetu Zemi lze šetřit těmi nejjednoduššími způsoby. Třeba tím, že se omezí nákup plastových věcí. Sice žijeme takříkajíc v době umělohmotné, ovšem plasty obsahují látky, které mohou být za jistých okolností toxické a jejich rozklad v přírodě trvá nemístě dlouho. Řešením mohou být bioplasty, ty se vyrábějí třeba ze zeleniny nebo z celulózy.
Tunely a klimatizace
I svou výstavbou může každé město planetu pěkně otrávit. „Do ekologických měst rozhodně nepatří budování automobilových tunelů přivádějících dopravu do středu města nebo budování administrativních a komerčních objektů, vyžadujících individuální automobilovou dopravu. Ve 21. století je anachronismem i nákup neklimatizovaných vozidel MHD,“ řekl 21. STOLETÍ kulturní ekolog Martin Kuška, který působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Městům mohou v mnohém ulehčit i projektanti. „Je naprosto zbytečné budovat rozsáhlé administrativní a komerční komplexy, kde zeleň není buďto vůbec přítomná, případně – pro zvýšení zelených procent – roste na střechách. A nevyužívání možnosti přirozené klimatizace poukazuje buďto na environmentální nezodpovědnost projektanta, jeho neschopnost, případně na jeho dobré vztahy s dodavatelem klimatizační technologie či s distributorem elektřiny,“ uzavírá Martin Kuška.
Omítka jako čistič vzduchu
Znečištění vzduchu na naší planetě dosahuje v mnoha místech kritického bodu. Co takhle kdyby se místo nákladných čističek o kvalitu ovzduší starala omítka na našich domech?
Zní to možná trochu neuvěřitelně, vždyť taková omítka by skutečně musela být velmi „chytrá“, jenže taková technologie se už dnes testuje. Materiály, které tvoří základ omítky – ať je to malta, beton či sádra – dokážou pohlcovat oxidy dusíku i jiné chemické látky. Ba co víc, nečistota je poté z omítky odplavena pouhou dešťovou vodou do kanalizace. Jestli se někdy podobný materiál dostane na domy u pražské magistrály, mohou si Pražané bez obav o své zdraví vyrazit na korzo i tam.
První testy těchto materiálů probíhají od roku 2002 v Itálii. Celý vtip spočívá v tom, že molekuly oxidů dusíku prostoupí pórovitým povrchem, kde je zachytí mikroskopické částečky oxidu titanu. Vlivem ultrafialového záření a následných chemických reakcí pak vznikají sloučeniny s kyselým pH, které pak déšť bez problémů odstraní. Odhaduje se, že tato technologie může snížit koncentrace oxidu dusíku o více než 60 procent.
Jeden den v ekologickém městě
Slečně Lucii Smetanové je 22 let. Je to hezká modrooká blondýnka a od svého narození žije v jednom pěkném ekologickém městě. Pojďme se nyní podívat, jak vypadá její jeden den.
8:30
Lucie se probouzí. Zatímco si v koupelně čistí zuby, zrcadlo jí promítne meteorologické informace. Zároveň ji ukáže, který z modelů šatů, jež má Lucie ve skříni, jí bude slušet nejlépe.
9:00
Lucie snídá. Potraviny, které jí, pocházejí ze speciálních patrových biofarem, jež se nacházejí na okrajích města. Podobné biofarmy již nyní staví izraelská společnost Organitech. Nutriční hodnota produktů v nich pěstovaných je roboticky monitorována a hlídána. Každá biofarma je schopna ročně zabezpečit 50 000 lidí.
9:30
Lucie se vydává na cestu do zaměstnání. Vzhledem k tomu, že velký nákup udělala teprve před týdnem, využije městskou hromadnou dopravu. Sveze se autobusem s elektrickým pohonem a cestou se zájmem sleduje, jak si počítač v kabině poradí s nástrahami tratě.
10:00
Lucie přichází do práce. Její kancelář samozřejmě není klimatizovaná. Budova, ve které pracuje, je natolik chytře postavena, že proudící vzduch ji ochlazuje sám od sebe.
10:10
Lucie spouští svůj počítač. Mohla by klidně pracovat i z domova, veškeré technologie jí to umožňují. Po usednutí na své místo zadá Lucie do počítače heslo a systém automaticky nastaví předvolené osvětlení nebo teplotu prostředí. Formální konference a jednání se odehrávají v prostorách vybavených plazmovými displeji, které umožní promítání prezentací a psaní přímo do nich.
11:30
Zatímco Lucie pracuje, venku se spustí déšť. Budova jej dokáže využít. Je postavena podle návrhu francouzského architekta Jacquese Ferriera, který do ní zakomponoval tzv. zelenou věž. Jakmile na její stěnu dopadnou dešťové kapky, fotovoltaické články začnou vyrábět energii.
14:00
Lucie vyráží do města na pracovní schůzku. Cestou mine větrnou farmu, která pracuje na principu Maglev. Taková turbína již byla představena na veletrhu Wind Power Asia v čínském Pekingu. K jejímu roztočení stačí větřík, který vane menší rychlostí než dva kilometry v hodině.
18:00
Lucie má po práci a jde si zaplavat do blízkého moře. Při potápění musí dávat pozor, aby se příliš nepřiblížila k vodní turbíně, která je umístěna 40 metrů pod hladinou. Tato „kapesní“ vodní elektrárna je dílem britské společnosti Sea Generation a už nyní se s ní lze setkat na pobřeží Walesu.
20:00
Lucie jde s přáteli na večeři a poté na diskotéku. Budova diskotéky je architektonickým skvostem. Koneckonců, vždyť architekti zeleného města jsou zběhlí nejen ve svém oboru, ale i v informatice, umělé inteligenci, materiálovém inženýrství, molekulární biologii, genetice a nanovědě.
00:00
Lucie se vrací domů. Nastupuje do výtahu. V budovách, kde je potřeba výtahů více, už dnes zdviže dokážou mezi sebou komunikovat, vyhodnocovat situaci a vybrat nejvhodnější kabinu k obsloužení daného patra. Výsledkem je minimální čekací doba na příjezd výtahu. Například v budově vysoké 250 metrů se díky této technologii čeká na výtah jen okolo dvaceti vteřin a dá se předpokládat, že se tato doba bude časem ještě snižovat.
00:05
Lucie je před dveřmi svého bytu. Při vstupu do něj ji bezpečnostní systém požádá o identifikaci oční duhovky. Systém ji tak bezpečně pozná a na přivítanou přehraje Luciinu oblíbenou píseň.
00:30
Lucie usíná spokojeným spánkem a je ráda, že další den strávila nanejvýš šetrně k životnímu prostředí.
Vize Raye Bradburyho
O tom, že domy budou přemýšlet a ušetří svým majitelům práci, snili lidé odnepaměti. Popisy, jak budou stavby budoucnosti vypadat, lze nalézt v mnoha vědecko-fantastických knihách. Do jedné podobné předpovědi se pustil i světově proslulý americký spisovatel Ray Bradbury ve své knize Marťanská kronika.
Jak tedy vypadala v padesátých letech představa úklidu v roce 2026? „Z doupat ve stěnách vyrazili droboučcí roboti – myšky. Pokoje se hemžily malými čističi z gumy a kovu. Vrážely do židlí, vířily kartáčkovýma nožkama, prohrabávaly se tkanivem koberců a pozorně do sebe nasávaly každé zrníčko prachu. Potom, jako nějací tajemní nájezdníci, zmizely zase ve svých norách. Jejich růžové elektrické oči pohasly. Dům byl čistý.“ Podobně měla být opečována i zahrada, dětský pokoj byl vybaven spoustou pohyblivých hraček a dům sám o sobě byl vzorem bezpečí a nikdo cizí se do něho nemohl dostat. Vize je to lákává, přesto doufejme, že se nesplní. Celý Bradburyův popis se totiž odehrává během jaderné apokalypsy…
