Na dlouhou pouť do saharské Afriky odlétají poslední opozdilci z řádu svišťounů – rorýsi. Strávili u nás necelé čtyři měsíce, ale během nich o sobě dávali pěkně nahlas vědět. Rorýs obecný (Apus apus) patří k našim nejpodivuhodnějším ptákům.
Rorýs je nejlépe z všech ptáků přizpůsoben pobytu ve vzduchu. Živí se tzv. aeroplanktonem (hmyzem , pavouky), který chytá za letu. Za letu i pije z vodní hladiny a radarem bylo zjištěno, že za letu také spí. Jeho neuvěřitelná obratnost a letové schopnosti mu umožňují i takové akrobatické výkony, jakým je páření za letu. Jeho spánek probíhá v jakýchsi krátkých úsecích. Vystoupá do výšky až 1 km (do této výšky létají například vyhlídkové balony) a po dobu klesání na několik minut spí a odpočívá. Upadá do mikrospánku, ve kterém je jedna polovina mozku nečinná, ale druhá kontroluje jeho pohyb a okolí. Rorýsi mohou létat i ve značných výškách, to jim umožňuje relativně větší povrch červených krvinek, společně se speciálním hemoglobinem, majícím vyšší schopnost vázat kyslík v prostředí s jeho nižším obsahem.
Nejraději mají paneláky
Dnes znají rorýse především obyvatelé měst a ještě důvěrněji obyvatelé panelových sídlišť. Nejhojnější kolonie rorýsů jsou totiž ve větracích otvorech panelových domů. V poslední době však s postupujícím zateplováním domů, ubývá rorýsům možností hnízdění v těchto prostorách. Původně rorýsi hnízdili ve skalách a v dutinách stromů, ale města jim nabídla jak hnízdní příležitosti, tak potravu. Vybírá si díry ve zdech, krovy střech a místa pod římsami a trámy, kostelní věže. Hnízda si staví z rostlin a peří, které nasbírají rovněž za letu a slepují je které slinami. V Číně jim říkají „vlaštovčí hnízda“ a jsou pověstnou místní pochoutkou
Namlouvání ve vzduchu
Namlouvání a páření rorýsů probíhá ve vzduchu. Během námluv se samec a samička synchronizují ve svištivém letu a dokonce také v hlasovém projevu, takže se zdá, že pískání pochází jen od jednoho jedince. Párku rorýsů vydrží věrnost po celý život. Je zajímavé, že svého druha či družku vždy neomylně najdou. Z Afriky se totiž vracejí naprosto samostatně a setkávají se až na svém pravidelném hnízdišti. Samička do hnízda klade 1-3 vejce, ze kterých se přibližně po 20 dnech líhnou mláďata. V nepříznivých podmínkách rodiče snůšku zmenšují vyhozením vajíček z hnízda. Zajímavé je, že v období hladu jsou mláďata schopná zastavit svůj vývoj, utlumit metabolismus a snížit tělesnou teplotu a přečkat tak dva až tři týdny! Počet vdechů se jim sníží ze 40 až na 10 za minutu a jejich tělesná teplota je třeba jen o 2 – 3 stupně vyšší než okolní vzduch.
Když prosí o potravu, neotvírají zobáčky jako jiní ptáci, ale tahají rodiče za peří na krku. Mláďata zůstávají na hnízdě velmi dlouho, asi šest týdnů, když však pak koncem července hnízdo opouštějí, jsou ihned samostatná a schopná uletět denně svých 1000 kilometrů, což je vzdálenost z Prahy do chorvatského Splitu..
Létající svalovci
Rorýse obecného poznáme za letu velmi snadno. Za prvé podle jeho křiku a pak podle tvaru a zabarvení. Je celý černý a křídla má srpovitě prohnutá dozadu, takže připomínají bumerang. Ocas je mírně rozeklaný. Samec a samička se navzájem neliší, mláďata mají peří na hlavě a zádech světle lemované. Jako ostatní svištouni má zkrácenou ramenní část křídla a naopak prodlouženou ruční část. Celá letka má aerodynamický tvar a je pružná a pevná. Mají mohutně rozvinuté létací svaly, které se upínají na vysoký hřeben prsní kosti. Oč lepšími jsou letci o to hůře se pohybují po zemi. Mají krátké a slabé nohy, a proto neumí chodit ani poskakovat. Zvláštním fyziologickým přizpůsobením svalů je jejich malá unavitelnost. Denně nalétá až 900 kilometrů a jejich mláďata se do pohlavní dospělosti po celé dva roky nedotknou země. Při letu dosahují neuvěřitelných rychlostí, 90 – 200 km/hod! Takovou má konstrukční rychlost například rychlovlak Pendolino.
Vizitka superletce
Rorýs obecný (Apus apus)
Řád: svišťouni (Apodiformes)
Čeleď: Rorýsovití (Apodidae) čítá na 80 druhů
Velikost: cca 18 cm
Pobyt v ČR: květen – srpen
Délka života: V průměru 7 let
