V Americe se přemnožili mravenci. Na této zprávě by možná nebylo nic zvláštního, až na to, že vědci přišli na originální způsob, jak podobnému přemnožení zabránit.
Občanských válek nám historie může nabídnout nespočet. Ale občanská válka mezi mravenci? Obyvatelům Kalifornie však snad ani jiná možnost nezbývá. Agresivní druh mravence (Linepithema humile) se tam přemnožil natolik, že místní farmáři s děsem v očích každé ráno obhlížejí svá pole, aby zjistili, kolik škody tito vzdálení příbuzní našeho Ferdy mravence zase napáchali.
Přistěhovalci z Argentiny
Příběh, jak celý problém vznikl, je krátký, jednoduchý a na mnoha místech naší planety se neustále opakuje. Určitý živočišný, nebo koneckonců i rostlinný druh, se zásahem člověka dostane do prostředí, do kterého podle přírodních zákonitostí nepatří. V případě, že se dokáže na nové podmínky adaptovat, získává jednu ohromnou výhodu. V novém prostředí totiž nemá přirozené nepřátele.
To je přesně případ nyní již kalifornských dravých mravenců. Ti do své nové domoviny přišli koncem 19. století ze své prapůvodní vlastí. Tou byla Argentina, kde se ovšem chovali celkem slušně. Na západním pobřeží USA však začali řádit jak utržení ze řetězu! Ve velmi krátké době se pak jimi osídlené teritorium rozšířilo na značnou část Kalifornie.
Chemie na ně nestačí
Ničivé nájezdy těchto dravých mravenců trápí kalifornské farmáře již přes 100 let. Vždy, když se objevil nějaký nový přípravek na hubení hmyzu, zemědělcům svitla naděje. Ta vzápětí pohasla, protože argentinští mravenci se ukázali jako velmi odolný druh. Nyní vědci, zatím v laboratorních podmínkách, vyzkoušeli nový postup, který by měl populaci mravenců zredukovat. Poštvali je prostě proti sobě.
Mravenci tohoto druhu se totiž navzájem poznávají podle specifického pachu. Amerického biologa Neila Tsutsuie a jeho krajana chemika Kennetha Sheu proto napadlo, že by nebylo od věci charakteristický pach některých jedinců mravenčí kolonie trochu pozměnit.
Zlikviduj toho, kdo ti nevoní!
Teorie vycházela z předpokladu, že pokud mravenec narazí na jedince se změněným pachem, byť je vlastního druhu, měl by ho považovat za agresora a nepřítele. Měl by ho tedy napadnout a zlikvidovat! Postižený mravenec by se nebránil, protože pach „kolegy“, který cítí on, mu neříká nic jiného než to, že ten mravenec před ním je členem jeho rodiny, tudíž „ kamarád.“
Laboratorní zkoušky proběhly na vzorku 1200 jedinců. A ejhle, teorie se zcela potvrdila! Mravenci, kteří jinak páchli byli všemi ostatními považováni za nepřátele a byli ostře napadáni ze všech stran. Boje byly natolik tvrdé, že řadě domnělých agresorů byla dokonce ukousnuta i hlava.
Vědci jsou proto nyní přesvědčeni, že podobným způsobem dokáží vyprovokovat i vnitřní boje přímo v mravenčích koloniích ve volné přírodě.
Kyselina mravenčí není jen jed
Každý správný mravenec má pevná kusadla, ve kterých unese přibližně dvacetinásobek své váhy. Je rovněž vybaven chemickou zbraní s jedem, jehož složkou je kyselina mravenčí.
Kyselina mravenčí je ale obsažena i v některých rostlinách, například v kopřivách. Má leptavé účinky a používá se především v organických technologiích.
Umíme jí však vyrobit i synteticky. Taková kyselina mravenčí se pak užívá k výrobě barviv, v gumárenském průmyslu a v koželužství (k odvápnění kůže).
