Antarktida je jedním z mála koutů na naší planetě, kde lze ještě najít přírodu bez větších zásahů lidské civilizace. Ano, otevřela se nad ní ozónová díra, ale ta podle posledních výzkumů začíná naštěstí ustupovat. Nad ledovým kontinentem se však nyní vznáší jiná hrozba, plíživá a zákeřná.
Na Antarktidu postupně pronikají druhy živočichů a rostlin, které na ní nemají co dělat. Cynik by možná řekl, že to je to především člověk, ale je zde i plno dalších druhů, které spolehlivě dokáží v historicky krátkém čase rozvrátit místní ekosystém. Koneckonců, co dokáže nějaký druh v pro sebe nepřirozeném prostředí, o tom by se daly psát stovky publikací. Například králíci nebo kapři na australském kontinentu poškodili místní ekosystém přímo zdrcujícím způsobem. Králíci tak, že spásli veškerou původní vegetaci, kapři zase vytlačily původní druhy ryb. Na Novém Zélandě zase importované kočky a lasičky zlikvidovaly celé populace mořských ptáků. Narušení místního ekosystému je tedy vážnou hrozbou i pro nejchladnější kontinent.
Neutrální území
Antarktida je kontinentem, na kterém neleží žádný stát. Pouze jednotlivé národy, včetně Čechů, si zde zřídili své výzkumné stanice. Základ mezinárodněprávní úpravy Antarktidy tvoří Smlouva o Antarktidě uzavřená v roce 1959 ve Washingtonu. Tato smlouva zmrazila teritoriální nároky Velké Británie, Francie, Nového Zélandu, Austrálie, Norska, Chile a Argentiny z předchozích období na části území Antarktidy. Podle této smlouvy lze ledový kontinent využít jen k mírovým účelům, vojenský personál a zařízení zde smějí být použity jen pro vědecké výzkumy. Naprostým tabu je zde uskladňovat jaderný odpad nebo dokonce provádět pokusné atomové výbuchy.
Oblast, na kterou se režim Antarktické smlouvy vztahuje, nezahrnuje pouze vlastní kontinent, ale celou oblast jižně od 60° jižní šířky, tedy včetně plovoucích ledovců. Pro volné moře v této oblasti je potvrzena platnost pravidel mezinárodního práva týkajících se volného moře.
V roce 1991 byl v Madridu ke smlouvě z roku 1959 dojednán Protokol o ochraně životního prostředí Antarktidy. Ten stanovil základní zásady ochrany antarktického životního prostředí včetně souvisejících ekosystémů a prohlásil Antarktidu za přírodní rezervaci věnovanou míru a vědě.
První vetřelci jsou zde
Nedávno proběhla mezinárodní konference Antarctic Treaty Consultative Meeting (Poradní shromáždění antarktické smlouvy), které se zúčastnili diplomaté i odborníci z pětačtyřiceti států světa. Odborníci zde upozornili na konkrétní druhy, kterým se už na Antarktidu podařilo proniknout. Jedná se nejen o některé druhy trav, ale třeba i o kraba Hyas araneus, který se podobá velkému pavoukovi. Jeho přirozeným domovem je východní a západní Atlantik.
Na Antarktidě se v poslední době projevují stále vyšší teploty, které mají za následek postupné změny klimatu. Dříve nehostinné podmínky jsou tak pro mnohé druhy invazních živočichů a rostlin stále lákavější. Ty se zde mohou posléze trvale usadit a pak už jen s vytřeštěným zrakem můžeme sledovat, co se s přírodou Antarktidy stane dál.
Turistický ráj?
Z Antarktidy se ovšem stává i oblíbený cíl mnoha zámožných turistů. Objevují se už i celé výpravy lačných turistů, dychtících poznat panenskou antarktickou přírodu. Jen za loňský a letošní rok přijelo do Antarktidy přes 30 000 lidí a to už se někde musí projevit. Odborníci na ledový kontinent již vyrukovali s varujícími propočty, podle kterých do roku 2015 Antarktidu navštíví až 100 000 lidí. To je stejné, jako kdyby se k návštěvě Antarktidy například rozhodli všichni obyvatelé Českých Budějovic.
Pohyb turistů však regulují přísné předpisy. Návštěvníci si s sebou nesmějí vzít žádné potraviny, obuv a oděv musí být před vstupem na pevninu důkladně očištěna. Samozřejmostí je, že místní živočiši (tučňáci, lachtani, tuleni, mroži…) nesmějí být žádným způsobem vyrušováni. Jenže při takovém turistickém provozu, který Antarktidu postupně ovládá, je téměř nemožné, aby se zde časem neobjevila semena rostlin nebo mikroorganismy, jejichž domovem Antarktida rozhodně není.
Neplechu může způsobit i odpad, který do moře vypouštějí lodě míjející ledový kontinent. Snaha o regulaci jejich počtu však na konferenci Antarctic Treaty Consultative Meeting narazila na odpor delegátů z USA. Doufejme, tedy, že v příštích letech nevyrostou na pobřeží Antarktidy luxusní hotely pro bohatou klientelu.
Antarktida
je světadíl na jižní polokouli, v centrální části jižní polární oblasti. Rozkládá se kolem jižního zeměpisného pólu. Za jižní polární kruh přesahuje jen malá část pevniny. Nejdále k severu směrem k Jižní Americe vybíhá Antarktický poloostrov, který dosahuje téměř k 63° jižní šířky. Od Afriky je vzdálena 4 000 km, od Austrálie 3 200 km a od Jižní Ameriky 145 km.
Je téměř celá pokryta ledem. Poprvé byla spatřena v roce 1820.
Rozloha: 13,2 milionů km² (téměř dvojnásobek rozlohy Austrálie)
Střední výška: 2 000 m n.m.
Nejvyšší vrchol: Vinson Massif, Ellsworthovo pohoří, 4 897 m n.m.
Nejvyšší činná sopka: Mt. Erebus, Rossův ostrov, 3 794 m n.m.
Největší ostrov: o. Alexandra I., 43 200 km2
Největší poloostrov: Antarktický poloostrov 300 000 km²
Nejvyšší naměřená teplota: argentinská polární stanice Esperanza, +14 stupňů Celsia
Nejnižší naměřená teplota: ruská polární stanice Vostok -89,4 stupňů Celsia
