Výpočetní výkon počítačů neustále roste a jejich propojení do globální sítě je čím dál větší samozřejmostí. Logicky se naskýtá otázka kam až to může zajít? Čeho všeho budou počítače ještě schopny?
Jak praví jedna televizní reklama, „na internetu se dá najít vše, jen je potřeba umět hledat!“. Samozřejmě že existuje spousta různých vyhledávačů, které „lov“ v celosvětové síti značně usnadní, ale má to jeden háček: se stále přibývajícím počtem uživatelů na webu obrovsky roste i počet dostupných informací.
Co s těmi miliony?
Vezměme si jako příklad klíčové slovo „automobil“. Pravděpodobně nejznámější vyhledávač Google na toto slovo najde bezmála 3 miliony odkazů. Jestli si ale zvolíme slovo „Mercedes“ najde Googole odkazů dokonce 29 milionů. Samozřejmě, že se dají vyhledávací kritéria různě upravovat, ale i tak najdou vyhledávače víc informací, než kolika je uživatel schopen se prokousat, natož je všechny projít a najít mezi nimi tu správnou. Co s tím?
Na akademické půdě vzniklo několik různých projektů, které by tento problém měly alespoň z části pomoci vyřešit. Velká většina z nic se týká metadat („data o datech“, která dovolují počítačům zpracovávat informace účinněji)
jednotlivých souborů a způsobu jak naučit počítač těmto datům „rozumět“. To ovšem předpokládá, že uživatelé tvořící data budou pravdivě vyplňovat i metadata. Týká se to hlavně zařazení souboru do správné kategorie a tím pádem by bylo potřeba aby pro počítače vzniklo něco jako oborové slovníky. Ale předpokládejme, že tyto „drobnosti“ budou jednou překonány a pojďme se podívat co to přinese.
Sekretářka pro každého
Vyhledávací mašiny typu Google se tomuto trendu samozřejmě přizpůsobí a nebude problém najít třeba například všechny výrobce nízkoprofilových pneumatik na mercedes. Velmi pravděpodobný je ale i vznik personálních agentů, jakýchsi osobních sekretářek. Tento agent bude o svém uživateli vědět dostatek informací (podle toho jaké mu zadáte) aby mu stačilo říct „chci pneumatiky na svoje auto“ a on už na Internetu najde všechny relevantní odkazy.
Ale pojďme dál než jen k vyhledávání. Představte si například, že odlétáte na služební cestu dejme tomu do australského Sydney. Váš agent vám rezervuje a případně i koupí letenku, udělá rezervaci v hotelu a dohodne termíny schůzek s jednotlivými agenty vašich klientů. A protože ví že máte rádi operu, zjistí i program sydneyské opery a po případné konzultaci koupí lístky. Může navíc myslet i na takové věci, že vaše manželka má za 14 dní narozeniny a bylo by vhodné jí ze Sydney přivézt nějakou drobnost. A pokud budete chtít věnovat nějakou pozornost vašim klientům? Není problém! Váš agent zjistí od jejich agentů co mají klienti rádi a může vám dané věci nakoupit a nechat dopravit do hotelu.
Chcete si vsadit?
Nebo jiný příklad. Chcete uspořádat setkání po dvaceti letech se spolužáky ze základní školy? Pravděpodobně nebudete mít kontakty na všechny a možná si už ani na všechny nevzpomenete. Pro agenta snadný úkol. Podívá se do rejstříku školy, kterou jste navštěvovali, zjistí kontakty na všechny bývalé spolužáky a rozešle pozvánky.
O vyhledávání nejlepších cen, fotografií nějakého objektu, místa, člověka nebo například výhodných kurzů pro sázkaře ani nemluvě. A pokud budete svému agentovi dostatečně důvěřovat, může za vás podle předem zadaných požadavků třeba i obchodovat na burze.
Časem se agenti transformují do přenositelné formy, například do mobilního telefonu, který bude mít neustálý přístup k internetu.
Dnes uvaříme svíčkovou!
Zatím to zní jako lehké science fiction, takže přitvrdíme. S nástupem technologie RFID (Radio Frequency IDentify) a dejme tomu možnosti vaší domácnosti či auta RFID data číst, bude agent schopen mnoha dalších „kousků“. Může například zjistit prošlé potraviny v ledničce nebo vás upozornit, že dochází zubní pasta. Z kanceláře si tedy objednáte patřičný nákup a vyzvednete si ho cestou domů (pokud si ho nenecháte domů rovnou dovézt).
Nebo jinak. O víkendu budete chtít vařit svíčkovou a agent rovnou koupí všechny potřebné suroviny, kterých se doma nedostává, případně obráceně může z internetových kuchařek zjistit, co všechno jste schopni z domácích surovin uvařit.
Cestu autem vám může agent usnadnit navigací a upozorněním na aktuální dopravní situaci na trase a časem bude schopen převzít i roli autopilota, abyste si při dlouhé cestě mohli v klidu odpočinout. Samozřejmostí bude automatické placení dálničních poplatků nebo mýtného.
Čipová totalita
Společně s výše uvedeným se však vynoří otázka osobních svobod. Jeden z návrhu použití RFID čipů počítá dokonce s jejich umístěním i na peníze. Každý obchodník by si tak mohl jednoduše zjistit, kolik peněz máte právě u sebe. Bezpředmětná není ani obava co všechno by byl o mě můj osobní agent ochoten prozradit někomu jinému. Samozřejmě se naskýtá myšlenka zneužití ne nepodobná dnešnímu zneužívání e-mailových adres spamem a bude potřeba dostatečně vysoká míra zabezpečení aby široká veřejnost tyto technologie přijala. Nicméně čipová totalita před kterou nás mnozí varují, ta nejspíš nehrozí.
Co to jsou metadata?
Metadata jsou údaje primárně určené ke zpracování počítačem a nikoli uživatelem. Asi nejznámějším příkladem jsou ID3 tag u MP3 souborů, s jejichž pomocí můžeme rozšířit hudební soubor MP3 o možnost uchovávat textové informace – název skladby, jméno interpreta, rok vydání apod. Dalším příkladem jsou EXIF informace u digitální fotografie a mezi megadata rovněž patří i datum vzniku souboru, jméno autora a mnoho dalších podobných informací.
Nebojte se čipu!
RFID (Radio Frequency IDentify) je relativně nová technologie, která by se dala přirovnat k dnes běžně používanému čárovému kódu. Jedná se o malý čip, který bude možné číst na určitou vzdálenost a ponese informace o výrobku, na kterém je umístěn. Při nákupu v supermarketu pak můžete například bez čekání projet s košíkem čtecím rámem a pokladní na kase okamžitě vyskočí co všechno v košíku máte. Jiným příkladem by mohlo být automatické zvolení pracího programu pračky podle jejího obsahu atd.
