Mořští savci právem patří mezi živočichy, kteří nejvíce poutají lidskou pozornost. Zatímco většinu z nás delfíni fascinují především ladností svých pohybů, vědce často uvádějí v úžas svými dovednostmi a jedinečnými schopnostmi. Proto není divu, že se o nich stále dozvídáme něco nového.
Jedním z posledních objevů týkajících se kytovců, s nimiž se v nedávné době doslova roztrhl pytel a nad kterým užasl celý svět, je zjištění odborníků z Kalifornské univerzity, že mláďata delfínů skákavých (Tursiops truncatus) a kosatek dravých (Orcinus orca) celý měsíc po narození nespí, stejně jako jejich matky.
Nespavost má své výhody
Zatímco většina tvorů, včetně člověka, po narození spánek co možná nejvíce prodlužuje, aby se zdravě vyvíjela, mláďata delfínů a kosatek i jejich matky zůstávají vzhůru. Malí nespavci se navíc neustále vynořují nad hladinu, aby se nadýchali vzduchu, a minimálně jedním okem vytrvale sledují svou matku, v jejíž blízkosti budou vyrůstat další čtyři roky.
Bdělost mláďat a jejich matek má své výhody! Především je tak pro predátory mnohem obtížnější malé delfíny ulovit. Lze tedy předpokládat, že v případě delfíní nespavosti (insomnie) jde o dědičný obranný mechanismus, který si uchovávají i zvířata žijící v zajetí. Dále pak američtí odborníci předpokládají, že nespavost mláďatům umožňuje udržovat si stálou tělesnou teplotu do doby, než se u nich dostatečně vyvine izolační tuková vrstva. Insomnie může u mořských savců také podnítit rychlejší růst mozku. Dospělí kytovci tráví spánkem pět až osm hodin denně a mláďata se postupem času tomuto režimu rovněž přizpůsobí.
Vědecká záhada
Vědci pozorovaným zvířatům chovaným v zajetí změřili v těle množství hormonu kortizolu, kterým organismus obvykle reaguje na stres. Zjistili přitom, že jeho hladina zcela odpovídá normálu, a zvířata tudíž nespavostí nijak netrpí. Vědeckou záhadou ale zatím zůstává, jak je to možné. Vzhledem k tomu, že se americký výzkum zakládal na pouhém pozorování, zda delfíni zavřou oči nebo ne, je možné, že si ve vodách oceánu mláďata přeci jenom občas nepozorovaně zdřímnou. V každém případě by však šlo o minimum času stráveného takovým spánkem. Pro zajímavost, člověk nejdéle vydržel být nepřetržitě vzhůru „pouhých“ jedenáct dní a už po čtyřech dnech začal trpět halucinacemi.
„V rukavičkách“ za potravou
Stejně jako zahradník nosí rukavice, aby si při práci ochránil ruce, delfíni skákaví používají při hledání potravy měkké mořské houby utržené ze dna oceánu, kterými si obalí rypec. Navíc vyhledávají pouze ty houby, které mají kónický tvar, aby jim z „nosu“ nepadaly, a těch v mořích není zrovna mnoho. Delfíni si je nasazují zřejmě proto, aby si vystouplou lebeční kost (rostrum) ochránili před pichlavým nebo jedovatým útokem dalších živočichů, skrývajících se v písku a kamení mořského dna, kde tito mořští savci pátrají po chutných rybkách. A hledání potravy je poměrně náročné, neboť delfín skákavý každý den zhltne šest až sedm kilogramů ryb.
Toto chování delfínů představuje vůbec první pozorované systematické používání nástrojů u kytovců. Mezinárodní výzkum mimo jiné zahrnoval i genetické testy, při nichž vyšlo najevo, že schopnost lovit s pomocí mořské houby není záležitostí genů, ale jde spíše o naučené chování, které se předává z generace na generaci, především přechází z matky na dcery. Samci s houbou loví zcela výjimečně. To vědci přičítají rozdílnému způsobu života u dospělých jedinců obou pohlaví, protože samci delfínů vedou mnohem „bezstarostnější“ život.
