Národní park Everglades na Floridě v USA napadl nebezpečný vetřelec. Divoká zvěř obývající po tisíce let tyto končiny, ale i člověk jsou v nebezpečí. Území totiž začíná okupovat obrovitý dravec – barmská krajta tygrovitá.
S případy zavlečených druhů zvířata mají velké zkušenosti například v Austrálii, kde se lidé potýkají s přemnoženými králíky, divokými psy, či jedovatými ropuchami. Podobná hrozba nyní visí nad parkem Everglades. Krajta tygrovitá, nazývaná také python, patří mezi největší hady na světě, dosahuje délky až sedmi metrů a vážit může až 100 kilogramů.
Krajty žijí až 25 let
„Jsme z toho zděšeni,“ říká biolog parku Skip Snow. „Krajty bojují s jinými zvířaty o potravu, o prostor, budují svá hnízda v trhlinách, podvrtávají půdu a zabíjejí vzácnou zvěř.“ Jen v loňském roce odchytili zaměstnanci parku na 40 těchto děsivých hadů. I přes tento úspěch biologové varují, že uvnitř parku jsou stovky, možná tisíce krajt, které se nekontrolovatelně množí a hrozí vyhubit ve svých teritoriích vše živé. Správu parku čeká těžký a zdlouhavý boj. Krajty se totiž dožívají až 25 let a rychle se množí, samice kladou ročně 18 – 25 vajec do jedné snůšky v dutinách stromů, nebo v jámách vyhrabaných v zemi.
Přírodní park Everglades celá léta bojoval o záchranu ohrožených druhů, chránil je před lovci Vláda do ochrany investovala miliony dolarů a nyní se zdá, že park může potkat dokonalá zkáza. Jde o problém, který správa parku rozhodně neočekávala.
Vinni jsou lidé
Krajta tygrovitá patří v Asii mezi ohrožené živočichy a je tedy chráněna. Ovšem nelegální obchod s těmito živočichy jen kvete a drobné krajtičky jsou kupovány jako domácí miláčkové. Kupci si ovšem neuvědomují, jak rychle tito hadi rostou, a že jednou z nich budou zabijáčtí obři. Za dva za tři roky mohou dorůst do dvou až tří metrů. Chovatelé se jich pak zbavují většinou vypuštěním do volné přírody. Biologové jsou přesvědčeni, že odtud pramení zdroj krajt v parku Everglades. Vlastníci hadů totiž jinou volbu ani nemají. Většina zoo je odmítne, útulky pro zvířata jsou přeplněné a jediným východiskem je vypuštění do přírody. Ačkoliv krajta loví převážně drobnější živočichy, jako hlodavce, ptáky, či králíky, byly už evidovány případy napadení větších zvířat, dalších druhů hadů a dokonce i útoky na člověka. Podle biologů mají krajty v Everglades vynikající podmínky pro rozmnožování, místní klima je totiž velmi podobné jejich rodným krajům. Jsou velmi pohyblivé, extrémně hbitě lezou po stromech, jsou vynikající plavci.
Bitvy o udržení života nikdy nekončí
Příklad krajty tygrovité v Everglades je podle biologů typickým případem tragického příkladu lidské nezodpovědnosti, jenž může mít za následek zhroucení celého ekosystému, který ohrožuje nadvláda jednoho druhu. Následkem snížení stavu drobnějších živočichů totiž ubývá potravy další predátorům, jakými jsou například místní aligátoři. Ti mohou mít zanedlouho při hledání potravy značné problémy. To může mít za následek i drastické snížení jejich populace. Všechny tyto bitvy o záchranu ekosystému jsou nákladné, dlouhé a vyčerpávající. Nicméně ochránci parku věří ve vítězství.
Miliony hadů na ostrově Guam
Příkladem obrovské eskalace zavlečeného druhu v příhodných podmínkách, může být ostrov Guam v Tichomoří. Jde o hnědého užovkovitého hada Boiga irregularis , původem ze severní Austrálie a Nové Guiney, který vyhubil na ostrově téměř vše živé. Hadi se dostali na ostrov v průběhu 2. světové války, možná i načerno jako pasažéři některé nákladní lodi, plující na vojenskou základnu. Jejich rychlé množení bylo podpořeno množstvím kořisti a nepřítomností jiných dravců. Jejich populace se nyní dá počítat na miliony. Jsou zodpovědní za vyhubení několika druhů ptáků, vzácných obojživelníků a dalších živočichů. Odborníci si s jejich přemnožením nevědí rady a dnes volí ten nejjednodušší způsob. Organizují jejich odchyt po tisících a odvážejí je na sousední ostrovy, kde nebudou páchat takové škody.
Agresivita invazívních druhů nezná hranic
Spojené státy dnes děsí zcela maličký živočich. Je to slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha), zhruba čtyřcentimetrový mlž s trojúhelníkovými lasturami. Ten si jako svá bydliště oblíbil zejména potrubí elektráren a veřejných vodovodů. Americká vláda vyčíslila náklady na jeho likvidaci z ohrožených provozů na nejméně pět miliard dolarů.
Dalším případem může být vysazení pouhých pětatřiceti nilských okounů (Lates niloticus) do Viktoriina jezera. To se stalo v roce 1962 a jejich potomci dokázali do dnešního dne vyhubit prakticky veškeré domácí druhy ryb.
Nejhorší následky má zavlečení agresivních druhů na ostrovy. Sedmdesát procent druhů zvířat, která vymřela na ostrovech Atlantského, Tichého a Indického oceánu, mají na svědomí zavlečení živočichové, například lišky, psi nebo krysy. Problémy se zavlečenými živočichy se nevyhýbají ani nám. Řada našich sídlišť obytných bloků, či nemocnic, je zaplavena indickými mravenci – faraony, problémy začínají s jihoamerickými nutriemi, které dokážou zdevastovat třeba železniční náspy, či hráze rybníků a na Moravě se potýkali s podivnou kočkovitou šelmou, nejspíše pumou. Současné rozšířené možnosti cestování, stále se zvyšující černý obchod s živými zvířaty, to vše jen nahrává dalšímu šíření invazivních druhů. Například v sousedním Německu napočítali na tisíc nově přistěhovaných druhů živočichů.
