Doslova ke zničující bouři mezi badatel lze připodobnit případ tzv. Piltdownského člověka. Nevídaný rozruch začal 12. 12. 1912 na schůzi londýnské Geologické společnosti.
Většina vědních disciplin se opírá o základní tvrzení, o kterých není radno pochybovat. Přesto se taková tabu někdy zbortí jak domeček z karet, když se časem prokáže, že pravda je jiná a věda v takovém případě stavěla na omylu. Některá pochybení se podaří odhalit vzápětí, u jiných to trvá i desítky let. Ovšem největší ostudou pro vědce je, když se nechá naivně oklamat záměrným podvodem.
Starožitnický solicitor (nižší právník) Charles Dawson spolu s vedoucím geologického oddělení Britského muzea sirem Arthurem Smithem Woodwardem informovali v roce 1912 londýnskou Geologickou společnost o nálezu ostatků hlavy neznámého pračlověka. Tento „objev“ dodnes mnozí odborníci nazývají největším vědeckým podvodem 20. století.
Co ukrýval lom?
Všechno začalo u anglické vesnice Piltdown poblíž Sussexu, kde dělníci těžili štěrk na opravu silnice. Amatérský archeolog a geolog Charles Dawson tvrdil, že si tam všiml kousků hnědého pazourku a hned ho napadlo, že pazourek svědčí o tom, že naleziště může obsahovat fosilie hominidů (bytostí s lidskými znaky). Proto požádal dělníky, aby mu dali zprávu, pokud narazí na nějaké “staré kosti“ a ty se zde skutečně našly. Nález sestával z úlomků lebky, čelistní kosti a jediného zubu. Dawson je poté v prosinci 1912 ukázal na veřejnosti jako pozůstatky tzv. piltdownského člověka.
Lebka byla složena z úlomků pocházejících z éry pleistocénu, zhruba poslední doby ledové a mozková kapacita piltdownského člověka byla zprvu odhadnuta na průměr mezi lidskou a lidoopí. Pozdější detailní výzkum však prokázal, že objem mozku je ve skutečnosti 1400 krychlových centimetrů – tedy asi tolik jako u moderních obyvatel Piltdownu. Záhadný tvor byl na počest objevitele nazván Eoanthropus Dawsoni!
Odborníci se neshodli v hodnocení nálezu
Mnozí vědci byli nálezem nadšeni. Věřili, že mají poprvé v rukou empirický důkaz lidské evoluce, protože nalezený tvor překlenoval propast mezi lidoopem a člověkem. Stal se základem pro úvahy o takzvaných „chybějících spojovacích článcích”. Následujících třicet let zaujímal piltdownský člověk výjimečné místo v prehistorii člověka, neboť posunul dobu jeho vzniku až na mínus milion let.
Některým zahraničním odborníkům se však zdálo divné spojení natolik lidské lebky s
vyloženě zřetelné opičí čelistí. Ovšem Britové si tak strašně přáli mít onen Darwinův „chybějící článek“ doma na ostrovech, že nález skutečně kriticky nezhodnotili. Blízký Dawsonův spolupracovník – prominentní vědec Sir Woodward snadno přesvědčil mnohé experty, že opravdu jde o cenný a unikátní nález. S vykopávkami pomáhal Dawsonovi i římskokatolický kněz Pierre Teilhard de Chardin, čímž se ještě zvýšila důvěryhodnost celého podniku. Navíc tento jezuitský kněz sám učinil další nález – zub (špičák).
S církví na své straně a v očekávání dalších objevů neměl Dawson v té době vážnější odpůrce.
Věhlas nalezeného chybějícího článku mezi lidstvem a jeho předky primáty se rychle šířil světem. Kopie slavné lebky se dostaly do mnoha muzeí a na vysoké školy. Velice ceněný originál byl po 40 let atrakcí nynějšího Národního historického muzea v Londýně.
Některým kritickým vědcům se však nález stále nezdál věrohodný. Čelist až příliš připomínala lidoopa a samotná lebka se na první pohled podobala lebce anglosaského člověka. Mnoho dalších výzkumníků časem vyvozovalo, že ony dva komponenty k sobě možná vůbec nepatří.
Moderní technika přinesla šok!
V roce 1949 americký paleoantropolog Kenneth Oakley provedl u piltdownských nálezů fluorový test relativního stáří. Ten vychází z principu, že fluor má schopnost uchovat se v kostech živočichů nejen za života, ale i po jejich smrti, kdy se jiné prvky vytrácejí. Přitom obsah fluoru v kosti většinou s věkem stoupá. Zjištěním obsahu fluoru tak můžeme stanovit přibližné stáří kosti. Dr. Oakley zjistil, že piltdownský člověk byl starý zhruba 10 000 let – a nikoli půl milionu, jak se tvrdilo původně. To vážně zpochybnilo piltdownský nález, což postupně vedlo k odhalení celého podvodu.
Dnes víme, že lebka patřila člověku ze středověkého pohřebiště, zatímco čelist a zub nedávno zemřelé opici (šimpanz či orangutan). O tom, že jde o nestoudný padělek, experti poprvé informovali 21. listopadu 1953 a závěry shrnul roku 1953 pro bulletin Britského muzea dr. Oakley v článku „Řešení piltdownského problému“. Dokazoval, že špičák byl upilován, aby vypadal primitivněji a starší. Navíc ho kdosi obarvil a impregnoval zrnky písku, aby „imitoval” fosilizaci. Časopis Science Newsletter k tomu upřesnil: „Čelist byla ,vylepšena‘ dichromanem potaše a železa, aby vypadala jako zmineralizovaná.“
Vědecký svět byl ohromen piltdownským odhalením, protože jeden z důležitých
důkazů evoluce se tím ukázal jako podvod. (Včetně pravěké pálky na kriket, která se údajně měla v onom tajemném štěrkovém lomu také najít.) Je jisté, že zdánlivé prehistorické fragmenty do lomu vhodně umístil skutečný odborník.
Pachatel zůstal anonymní
Zůstává však otázkou, kdo to byl? Podezření padlo nejprve na objevitele Charlese Dawsona, ale ten byl v době šetření už 37 let po smrti. Možným viníkem mohl být i otec de Chardin, hlasatel náboženství evoluce a příznivec evolučního původu člověka. Většina vědců se v době odhalení domnívala, že renomovaní paleontologové a archeologové, kteří se původně účastnili piltdownských výzkumů, patří buď k pachatelům anebo naopak k oklamaným obětem pečlivě naplánovaného podvodu. Postupně se objevovala nová jména, různé kombinace, ale konkrétního pachatele nic neusvědčilo. Převažuje však domněnka, že vše mělo podpořit Darwinovo evoluční dílo.
Zatím nejnovějším možným podezřelým je Martin A. C. Hinton, jenž působil jako kurátor zoologie v Britském muzeu v první polovině 20.století. Proč? Bylo zjištěno, že jeden trup, jenž mu byl svěřen ke konzervaci, obsahoval kosti a zuby uměle obarvené způsobem, který velice připomínal způsob „úpravy“ nálezů z Piltdownu. Toto a další důkazy způsobily, že někteří odborníci, zabývající se piltdownským podvodem, usoudili, že důkazy o Hintonovi jako jediném pachateli podvodu jsou nyní jasné. Pro jiné vědce je však případ stále zahalen tajemstvím.
Více se dozvíte:
http://memento.junweb.cz/vedy.htm
http://web.czgbyevoluce.html
http://zeme.mysteria.cz/view.php?
Čínský podvodník oklamal vědce falešným dinosaurem
Piltdownský člověk není jediným tvorem, který po desetiletí mátl vývojový žebříček a ztrapnil mnohé vědecké kapacity. Zatím nejnovější případ má spojitost s dinosaury.
Jejich pozůstatky se nacházejí v různých koutech světa. Nejznámější je naleziště Jehol –Křídová země divů – na území provincie Che-pej v Číně. Souvrství má mocnost přes jeden kilometr a zahrnuje éru trvající asi 20 miliónů let. Právě tady se očekává objasnění problému přechodných forem ve vývoji druhů. Svou kariéru zde začíná budovat hodně vědců a proudí sem finance.
Prehistorii tvořil lepidlem
Zájem o toto naleziště a objevy vztahující se k přechodným formám pozůstatků dávné minulosti motivuje domorodé hledače. Nechybějí proto ani podvody. Jeden z nich se jmenuje archaeoraptor a měl představovat přechodnou formu prapředka ptáků. Jeho „Stvořitelem“ se stal právě čínský sběrač a stačilo mu k tomu pouze lepidlo!
Protože se v Jeholu hojně vyskytuje prapták žijící v hejnech (confuciusornis sanktus), vzal podvodník otisk jeho přední půlky a přidal k němu otisk zadní části těla dromeosauridního teropoda. Pak vše prostě slepil a neznámý přechodný článek byl na světě.
Velice slavný se stal v Americe
Falešný prapták se přes řetěz překupníků dostal až do USA k majitelům dinosauřího muzea manželům Czerkasovým. Ti nic nepoznali a o nálezu uvědomili uznávaného kanadského paleontologa a ten, aniž by objev řádně prozkoumal, informoval o něm společnost National Geographic, takže než si někdo stačil všimnout, že archaeoraptor je podvod, vypuklo nadšení.
Vrchol přišel v listopadu 1999, kdy podvodníkům sedl na lep i časopis National Geographic, který zveřejnil s velkou slávou článek o opeřených dinosaurech. Snímek – podvrh, s výrazným titulkem: „To je chybějící článek!“, tam zabíral celé dvě tiskové strany.
Naštěstí o měsíc později respektovaný čínský paleontolog Xu Xing nález vědecky doslova rozcupoval na kousky a archaeoraptor byl prohlášen za podvod. Renomovaní američtí vědci potom odjeli do Číny na „místo činu“, aby vypátrali, jak k tomuto velmi podařenému falzifikátu došlo.
