Zoborožec kaferský je bez jakýchkoli debat impozantním ptákem s rozpětím křídel až 170 centimetrů. Přirozeným prostředím jsou mu africké savany, kterými si zpravidla vykračuje – drží se totiž spíše při zemi. Nicméně v přírodě je tento druh na úbytě, patří ke zranitelným živočichům.

V zoo ve stověžaté metropoli se zoborožci kaferští objevili již před více než 70 lety, v roce 1954. Pak následovala chovatelská pauza, než se v roce 1984 majestátní tvorové do trojského areálu vrátili – a zůstávají tam dodnes.

Ačkoli odchov daného druhu se řadí k poněkud komplikovanějším, narodila se v pražské zahradě už řada mláďat.

To poslední přišlo na svět na jaře 2026. „Jde o částečně umělý odchov, protože samec v minulosti opakovaně ničil snesená vejce. Krátce před dubnovým líhnutím jsme tak vejce vyměnili za podkladek a umístili ho do líhně,“ uvedl kurátor ptáků Antonín Vaidl. Samice to s nadsázkou řečeno neprokoukla a dál hnízdila.

Uplynul zhruba měsíc, než bylo vylíhnuté a rozkrmené mládě přesunuto do boudičky s dvěma mřížkami, jež jej oddělovaly od rodičů. Po znovunabytí zdravé vazby mezi nimi mohly být obě bariéry postupně odmontovány.

Mladý zoborožec se tak v doprovodu matky a otce dostal netradičně brzy do venkovního výběhu.

„Podsazování takto velkého mláděte pod rodiče je unikátní metoda, kterou jsme aplikovali již u několika ptačích druhů. Eliminujeme tak imprinting, tedy vtištění mláďat na člověka,“ vysvětlil Antonín Vaidl.

Velký díl na tom, že se tuto formu odchovu podařilo realizovat, nesou chovatelky kopytníků Elena Kulhavá a Veronika Doležalová, zoborožci totiž sdílí výběh s antilopami druhu voduška abok.