Vznik velkých ploch obdělávané půdy změnil v průběhu let tvář naší krajiny. Připravil ji o její mozaikovitost a mnohé živočichy o útočiště, jež nacházeli v remízkách, alejích či na mezích. Tato homogenizace v zemědělství měla za následek úbytek biodiverzity.
Do jaké míry zasáhl daný proces zvířecí říši, můžeme vysledovat například na populacích polních ptáků. Za poslední čtyři dekády klesla jejich početnost o zhruba 40%. Určitým druhům navíc hrozí i vyhynutí.
Nicméně ne všude jsou až k horizontu vidět jednolité zemědělské plochy. V české i moravské krajině zůstala mnohá drobná hospodářství, vyznačující se kombinací menších polí, sadů, vinohradů, zahrad či hospodářských stavení.
Jak nejen takzvané záhumenky pomáhají přežít ohroženým druhům opeřených letců, zjišťoval tým badatelů z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Ten se ve své studii, publikované v časopise Agriculture, Ecosystems and Environment, zaměřil na oblast jižní Moravy.
Čerpal přitom z dat z 97 monitorovacích tras, kdy experti zaregistrovali přes 11 000 jedinců 78 druhů ptáků.
„Naše výsledky jasně ukazují, že maloplošné hospodaření v okolí lidských sídel může hrát klíčovou roli v ochraně ptačích populací zemědělské krajiny. Pozitivní vliv maloplošného hospodaření se navíc neomezuje pouze na samotné záhumenky, ale kladně ovlivňuje početnost a druhovou diverzitu ptáků také v navazující velkoplošně obdělávané krajině a v samotných lidských sídlech,“ uvedl Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, který je hlavním autorem studie.
Jakýmsi příkladem vývoje, který ptákům neprospívá, je přechod od starých stodol k moderním stavbám. Ony stodoly totiž, na rozdíl od technicky vyšperkovaných staveb, poskytovaly opeřeným letcům vhodné prostředí pro lov i hnízdění.
„Pokud chceme zastavit dramatický úbytek ptáků zemědělské krajiny a dalších druhů, je nutné podporovat nejen tradiční formy hospodaření, ale zároveň citlivě přistupovat i k proměnám venkovských sídel.
Stejně důležité je přehodnotit systém zemědělských dotací tak, aby podporoval pestrou krajinu, šetrné hospodaření a zachování tradičních zemědělských postupů. Vedle produkce potravin musí zemědělská politika zohledňovat také význam krajiny pro zachování biodiverzity a poskytování ekosystémových služeb, které jsou nezbytné pro fungování společnosti i přírodních ekosystémů,“ podotkl Martin Šálek.
