Jsme doslova zahlceni povinnostmi, ovšem příspěvky na sociálních sítích se jen hemží doporučeními, že bychom do svých životů měli přidat více meditace, cvičení a zdravé stravy. Opravdu nám přidání dalších úkolů pomůže cítit menší zahlcení? A co nám brání dělat toho méně?.

Fenomén aditivního zkreslení (additive bias) popsal v roce 2021 vědecký tým z University of Virginia vedený Leidy Klotzem ve studii publikované v časopise Nature. Jedná se o kognitivní zkreslení, které způsobuje, že při řešení problémů nebo vylepšování věcí automaticky uvažujeme o přidávání nových prvků, zatímco odebírání stávajících nás vůbec nenapadne.

Když se snažíme vylepšit situaci, objekt nebo proces, náš mozek jako výchozí (a psychologicky méně namáhavou) strategii zvolí „co k tomu můžeme ještě přidat?“ namísto „co bychom odsud mohli ubrat?“.

Něž něco ubrat, raději přidáme

Tento fenomén se promítá do mnoha různých sfér. Pokud například ve firmě nefunguje nějaký proces, manažeři mají tendenci zavést nová pravidla, další schvalovací procesy či schůzky, než aby zrušili stávající, nefunkční předpisy.

Při úpravě městského parku či návrhu budovy přidávají designéři další prvky, například lavičky a dekorace, než aby z něj odstranili bariéry a prostor zjednodušili. Vývojáři softwaru také neustále přidávají nové funkce, takže nakonec je aplikace těžko ovladatelná.

Totéž se děje každému člověku, když je přetížený a ve stresu. Často místo toho, aby některé činnosti ze svého nabitého programu ubral, raději si pořídí aplikaci na zlepšení své produktivity, přípravek na podporu spánku či zajde na hodinu jógy.

Vědci zjistili, že lidé s přibývajícím věkem mají tendenci k aditivnímu přístupu. Dokonce i rady ChatGPT jsou zkreslené směrem k aditivnímu řešení. Tato řešení považují lidé za nejlepší nejen pro sebe, ale mají tendenci nabízet je i svému okolí, překvapivě s výjimkou nejbližších přátel, kterým častěji doporučí, aby některé činnosti přestali dělat, než aby si do rozvrhu přidali další.

Je více povinností opravdu cestou ze zahlcení?

„Tato zkreslenost má potenciál vytvořit sociální kontext, ve kterém si navzájem radíme, abychom vždy dělali víc,“ komentuje Tom Barry z katedry psychologie na Univerzitě v Bathu, hlavní autor série studií publikovaných v roce 2025 v časopise Communications Psychology.

„Ve světě, kde už tak máme pocit, že máme nedostatek času a děláme příliš mnoho, na sebe lidé sami vyvíjejí tlak, že musí udělat ještě více, aby se vyrovnali se smutky a úzkostmi života… což nás potenciálně může ještě více zahltit.“.

Dodává k tomu: „I když je to dobře míněno, důsledkem může být, že se duševní zdraví jeví jako nekonečný seznam povinností.“ I v tomto tak podle něj platí staré dobré pořekadlo, že méně je někdy více. S tím souhlasí i Amanda Montellová, autorka knihy Věk magického přemýšlení.

Zmiňuje v ní, že v rámci zachování kreativity je důležité mozku dopřát pauzu od konzumace snadno dostupného obsahu. Ovšem tento proces musí být vědomý, protože naše instinkty nás vedou ke konzumaci, ne od ní. Důležité je podle ní věnovat energii věcem, na kterých nám hluboce záleží.

Zdroje: The Guardian