Stromy dnes bereme jako běžnou součást našeho okolí a příliš se nepozastavujeme nad tím, jak se jim v rámci evoluce rostlin podařilo vůbec vzniknout. Tuto otázku si nicméně položili členové mezinárodního týmu vědců během studie, jejíž výsledky byly publikovány v časopise Current Biology.

Experty z Botanického ústavu Akademie věd ČR, Cal Poly Humboldt a Yaleovy univerzity v USA a německé Univerzity v Hohenheimu zajímalo, jak dokázaly stromy při soupeření o sluneční světlo, tedy při pomyslné expanzi směrem vzhůru, vyřešit klíčovou výzvu v podobě zásobování vodou.

Tuto životodárnou tekutinu totiž musely z kořenů dostat do kmenů, větví i listí, a to i v době sucha.

Daný proces probíhá prostřednictvím cévního pletiva zvaného xylém. Ovšem růstové ambice přinášely ještě větší problémy za situace, kdy došlo k ucpání mikroskopických trubic tvořících toto pletivo vzduchovými bublinami, což vedlo až k odumírání organismu.

Podle badatelů expandující rostliny na tuto nesnáz vyzrály tak, že rozdělovaly vodivé systémy do samostatných částí, aby bránily rozšíření poškození.

„U dávno vyhynulých vývojových linií docházelo k fyzickému oddělování vodivých drah do různých částí kmene, což však zase neslo konstrukční nevýhody. U předků dnešních dřevin se vyvinulo elegantní řešení problému – složitější vnitřní struktura dřeva, která pomáhá zvládat důsledky sucha a zároveň zachovat pevnost kmene,“ vysvětlil Martin Bouda z Botanického ústavu AV ČR. Ze stromů se tak staly odolné a značně adaptabilní organismy vyznačující se dlouhověkostí.

„Tento hlubší pohled do evoluce nám pomáhá pochopit funkční vlastnosti dřeva dnešních stromů, které opět čelí vysoké mortalitě vlivem sucha,“ doplnil odborník.

Výzkum má tedy významný přesah i do současnosti. „Evoluční tlak sucha, který formoval první lesy, působí i na současné lesní ekosystémy,“ podotkl Alexandru Tomescu z Cal Poly Humboldt.