Domů     Příroda
Hřbitov obrů v oceánské propasti. Vědci objevili stovky velrybích koster starých miliony let
Jan Zelenka 18.6.2026
Kostra uhynulé velryby se na dně oceánu mění v oázu života. Její pozůstatky mohou po desítky let živit pestrá společenstva hlubokomořských organismů.

V temných hlubinách oceánu, kam nikdy nepronikne sluneční světlo, našli vědci něco mimořádného. Na dně jihovýchodního Indického oceánu se rozprostírá obrovské „velrybí pohřebiště“ – místo, kde se po miliony let hromadily kostry velryb.

A přestože jde na první pohled o říši smrti, ve skutečnosti zde bují překvapivě bohatý život.

Mezinárodní tým vědců objevil tuto podmořskou nekropoli v oblasti známé jako Diamantinská zlomová zóna západně od Austrálie. Lokalita se táhne v délce přibližně 1 200 kilometrů a obsahuje stovky fosilií i novějších pozůstatků velryb. Některé kosti jsou staré více než pět milionů let.

Hostina v oceánské pustině

Když velryba zemře a její tělo klesne ke dnu, stane se z něj vzácný zdroj potravy. V hlubokém oceánu je totiž jídla málo. Mrtvá velryba proto funguje jako obří zásobárna energie, která může živit celé společenství organismů po desítky let.

Kolem koster vědci pozorovali rozmanité živočichy – od trubicovitých červů a mořských okurek přes křehké hvězdice až po korýše a mlže. Některé nalezené druhy mohou být pro vědu zcela nové. Právě takovým ekosystémům se říká „whale falls“, tedy velrybí pády.

Vznikají tehdy, když tělo velryby dopadne na mořské dno a postupně se stane ostrovem života uprostřed jinak téměř pusté hlubiny.

Vědci v jihovýchodním Indickém oceánu objevili stovky velrybích koster starých až pět milionů let. Jde pravděpodobně o nejrozsáhlejší velrybí pohřebiště na světě.

Pět milionů let kostí

Výzkumníci během 32 ponorů identifikovali stovky nalezišť fosilních kostí a několik relativně čerstvých velrybích těl. Mezi nálezy byly lebky zobákovců i kosticovců, včetně dosud neznámého vyhynulého druhu pojmenovaného Pterocetus diamantinae.

Některé fosilie ležely v hloubkách přesahujících sedm kilometrů. Jde tak o nejhlubší a pravděpodobně i nejrozsáhlejší známé velrybí pohřebiště na světě.

Proč právě tady?

Vědci zatím nemají definitivní odpověď. Jedna z možností je, že oblast leží na dávné i současné migrační trase velryb. Svou roli mohla sehrát také zvláštní topografie mořského dna. Hluboké prolákliny a svahy mohly po miliony let fungovat jako obří trychtýř, který zachycoval klesající kostry.

Dalším důvodem mimořádného zachování kostí může být velmi pomalé ukládání sedimentů a extrémní podmínky panující v těchto hlubinách. Díky nim zůstaly některé pozůstatky zachovány po neuvěřitelně dlouhou dobu.

Hlubokomořské „whale falls“ připomínají přírodní recyklaci v přímém přenosu – smrt obřího kytovce zde vytváří podmínky pro vznik bohatého ekosystému.

Smrt, která vytváří život

Objev připomíná jednu z nejzajímavějších lekcí oceánské biologie: v přírodě téměř nic nepřijde nazmar. To, co pro velrybu znamená konec, představuje pro desítky dalších druhů začátek.

Na dně oceánu se tak z kostí dávných obrů stávají malé ostrovy života. A právě díky nim mohou vědci nahlédnout do historie velryb, evoluce hlubokomořských organismů i fungování jednoho z nejméně prozkoumaných prostředí na Zemi.

Foto: GLOBAL TREND/IDSSE
Zdroje informací: https://www.nature.com/articles/s41586-026-10546-z https://www.nationalgeographic.com/science/article/whale-graveyard-deep-sea-bones-fossils
Související články
Příroda 17.6.2026
Šakali nepatří k šelmám, které by si lidé se starým kontinentem spojovali. Nicméně zde žijí – a co víc, v posledních dekádách se Evropou šíří. Z oblastí, pro něž byl v minulosti jejich výskyt typický, tedy z Balkánu a Černomoří, pronikají do dalších regionů. V současnosti lze na šakaly obecné narazit v zemích, jako jsou […]
Stromy sehrávají důležitou roli při ukládání uhlíku, jehož přebytek v atmosféře ve formě CO2 vede ke změně klimatu. Nejnovější studie však naznačuje, že stromy nemusí být schopny ukládat tolik uhlíku, jak se doufalo. Vědci zjistili, že fotosyntéza totiž ne vždy vede k růstu dřeva, který uhlík váže. Spalováním fosilních paliv, jako je uhlí, ropa či […]
V chladných oblastech Sibiře a severní Kanady se vyskytuje sysel Parryův. Ve zkamenělých výkalech předchůdců těchto syslů, kteří obývali kanadský permafrost, objevili výzkumníci DNA dávných zvířat, včetně dnes již vyhynulých mamutů… „Prohledávání syslích výkalů (neboli koprolitu) se může zdát  ‚méně atraktivní‘ než vykopání mamutího klu,“ domnívá se Tyler Murchie, výzkumník v oboru paleogenomiky na kanadské […]
Když se řekne masožravá rostlina, vybaví si většina lidí právě mucholapku, která jako jediná suchozemská rostlina loví drobné živočichy prudkým pohybem pasti. Jak to ale dělá? Mucholapkou podivnou (Dionaea muscipula) byl fascinován už zakladatel evoluční biologie Charles Darwin (1809–1882). Sklapnutí její pasti bylo totiž tak rychlé, že si myslel, že snad rostlina disponuje svaly. Třetí […]
Výlet do australské přírody může na věci neznalého turistu působit jako idyla: Žádné velké šelmy, možná jen pozor na hady. Jenže také na jedovaté pavouky a štíry a co už tuší málokdo, i na nenápadný keř se srdčitými listy. Stačí letmý dotyk a ozve se pronikavá bolest, která přetrvává i týdny. Nenápadný tento keř není […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz