Objevení penicilinu je relativně známou kapitolou dějin lékařství. Nutno však podotknout, že ono objevení představuje jen část celého příběhu, který o fenoménu s názvem penicilin pojednává. A Alexander Fleming není zdaleka jeho jediným hrdinou.
Pomyslný otec prvního z antibiotik se roku 1881 narodil do početné rodiny farmáře, který spravoval své hospodářství v hrabství Ayrshire na jihozápadě Skotka. Ovšem Flemingovým snem nebylo dřít se do úmoru na statku.
Po mnoha letech studia exceloval na lékařské fakultě University of London. Stal se uznávaným odborníkem v oboru bakteriologie.
K jeho přelomovému objevu došlo vlastně náhodou. Když se zkraje září 1928 vrátil z dovolené, všiml si ve své laboratoři v londýnské nemocnici Saint Mary, že se v jedné Petriho misce cosi děje. Zůstal tam zapomenutý agar, což je směs přírodních polysacharidů, a na něm se vytvořila plíseň Penicillium notatum.
Ta přitom likvidovala okolní stafylokokové bakterie. Tak byl objeven penicilin.

Ovšem cesta k jeho „zkrocení“ a masové výrobě byla ještě dlouhá. Zásadní úlohu sehrál tým vědců pod vedením Howarda Floreyho (1898–1968), působícího na University of Oxford. Právě Florey a jeho kolega Ernst Chain (1906–1979) obdrželi spolu s Flemingem roku 1945 Nobelovu cenu.
Jejich jména ale poněkud zapadla a nespravedlivě bývá s penicilinem spojován pouze Fleming.
Bakteriolog ani v pokročilém věku neztrácel chuť do života. V roce 1953, čtyři roky poté, co mu zemřela první manželka, se podruhé oženil – už jako sedmdesátník. Skonal v březnu 1955 ve věku nedožitých 74 let.