Po celá desetiletí slýchali pacienti trpící osteoartrózou neboli degenerativním poškozením kloubů, že když se chrupavka opotřebuje, znovu se již neobnoví. Nově vyvinutý injekční materiál ovšem svědčí o opaku, je schopný nejen nahradit ztracenou chrupavku, ale dokonce vytvořit podmínky pro její opětovný růst. Vědci vyvíjejí i další způsoby, jak lidské chrupavky ochránit….

Fungováním kloubů v lidském těle se nikdo nezabývá, dokud nezačnou selhávat, protože jejich obnova je složitá. Do teď platilo, že když se chrupavka opotřebuje, už nedoroste. Na rozdíl od mnoha jiných tělních tkání má totiž chrupavka jen malé zásobení krví, což omezuje její schopnost se po zranění zregenerovat.

Z tohoto důvodu zůstává osteoartróza – způsobená postupným rozpadem chrupavky – nejčastějším kloubním onemocněním, a to nejen u nás, ale i v dalších západních zemích světa.

Poškozená chrupavka se neobnoví…

Osteoartróza postihuje přibližně 12 až 15 % populace s výrazným nárůstem po 65. roce života, kdy jí trpí 40 až 70 % lidí. Degenerativní poškození zejména chrupavek nosných kloubů, jako jsou kolena a kyčle, se projevuje jejich bolestivostí, ztuhlostí a sníženou pohyblivostí.

Neexistuje žádný lék, který by dokázal zpomalit nebo zvrátit průběh onemocnění, proto se vždy léčba soustředila na fyzioterapii, režimová opatření a zvládání bolesti.

Při zhoršení poškození je dnes jedinou zbývající možností chirurgická náhrada kloubu. S prodlužující se délkou života se ztráta chrupavky jeví jako nevyhnutelná. Ovšem někteří vědci začínají tento předpoklad zpochybňovat.

Místo pouhého tlumení poškození a náhrad kloubů zkoumají, zda by nebylo možné chrupavku přimět k tomu, aby se sama opravila. Patří k nim i Samuel Stupp, chemik a materiálový vědec na Northwestern University, který se snaží o obnovu chrupavky od základů.

… ale jednou to snad možné bude

Říká k tomu: „Pohyb je otisk prstu. Je to ukazatel života, takže pokud se nejsme schopni hýbat bez bolesti, je těžké být celiství.“ Domnívá se, že obnovení struktury chrupavky může pomoci spustit její regeneraci.

Spolu se svým týmem proto navrhl injekční materiál, který má nejen nahradit ztracenou chrupavku, ale také vytvořit podmínky podporující růst nové chrupavky. Lešení, vyrobené z krátkých proteinových fragmentů a modifikované formy kyseliny hyaluronové, se dodává přímo do poškozených oblastí kloubu.

Jakmile se tam dostane, seskupí se do drobných vláken, která se propletou do měkké, ale pružné sítě. Struktura se velmi podobá zdravé chrupavce a navíc, což je stejně důležité, poskytuje signály, které vedou okolní buňky k budování nové tkáně spíše než k tvorbě jizevnaté opravy.

Aby vědci zjistili, jak si jimi vyvinutý materiál povede v reálném prostředí, testovali ho na ovcích, jejichž kolenní klouby se velikostí i silami, které snášejí, podobají těm lidským.

Úspěšné testování na ovcích

Během šesti měsíců se v kloubech ošetřených tímto materiálem začala tvořit nová chrupavka bohatá na kolagen II a proteoglykany, což jsou molekuly, které dodávají zdravé chrupavce pevnost a flexibilitu.

Opravená tkáň vypadala a chovala se spíše jako přirozená chrupavky než jako výrazně slabší vláknitá chrupavka, která se často vytvoří po standardních léčebných postupech, jako je mikrofrakturální chirurgie, jejichž cílem je stimulace hojení chrupavky pomocí vlastních kostních buněk.

Při mikrofrakturální operaci chirurg odstraní poškozenou a nestabilní chrupavku až na zdravou tkáň, přičemž do obnažené kosti pod chrupavkou „vyvrtá“ speciálním šídlem malé otvory (mikrofraktury). Z dřeně otevřené kosti pronikají kmenové buňky, které v místě defektu vytvoří sraženinu, jež se postupně přemění ve vláknitou chrupavku (fibrochrupavku), která je však méně odolná.

Naproti tomu nově vyvinutý injekční materiál vytváří plně funkční a odolnou chrupavku.

Více se dočtěte v časopise 21. století číslo 6/2026, které vyšlo 18. května 2026.

Zdroje: National Geographic