V travnatých porostech Boromani v indickém státě Maháraštra byl objeven kruhový kamenný labyrint tvořený 15 soustřednými kruhy, je tak dosud největším svého druhu. K jeho nalezení pomohlo vědcům pozorování chráněných druhů zvířat.
Labyrint podává svědectví o dávných obchodních vztazích mezi Indii a Středomořím….
Labyrint měří 15 x 15 metrů a má 15 soustředných kruhů vytvořených z malých kamenných bloků. Prstence vedou pohyb dovnitř k pevně stočené spirále uprostřed, čímž vytvářejí design odrážející jak preciznost, tak symbolický záměr.
Před tímto objevem měl největší známý kruhový labyrint v Indii 11 kruhů. V Tamilnádu se nachází ještě větší labyrint než ten objevený v Maháraštře, tvořený 17 kruhy, je však čtvercový.
Kamenný labyrint objevili ochránci zvířat
K objevu labyrintu v Maháraštře přispěly skupiny ochránců zvířat, které monitorovaly divokou zvěř v rezervaci Boramani. Vyskytují se zde vzácní dropové velcí či vlci indičtí. Poté, co ochránci přírody zdokumentovali kamennou formaci, kterou zde objevili, upozornili na ni archeology.
Primární analýza naznačuje, že tato labyrintová struktura je asi 2 000 let stará, což ji řadí do období vlády dynastie Sátaváhana v Indii, tedy doby charakterizované rozsáhlým vnitřním i zahraničním obchodem.
Přítomnost nahromaděné zeminy mezi kamennými kruhy ukazuje, že tato struktura zůstala po několik století nedotčená. Její design ve skutečnosti připomíná klasické labyrintové tvary nalezené ve středomořských kulturách, zároveň však zahrnuje centrální spirálu spojenou s konceptem čakravjuh, který je typický pro Indii.
Archeolog Sachin Patil z Deccan College v Pune, který měl zkoumání nalezeného útvaru na starosti, se domnívá, že design labyrintu v Maháraštře připomíná labyrint vyobrazený na krétských mincích používaných mezi 1. a 3. stoletím.
Orientační značky pro římské obchodníky
Dále tvrdí: „Tyto labyrinty pravděpodobně sloužily jako navigační značky pro římské obchodníky cestující přes západní pobřeží Maháráštry na severovýchod a do dalších částí Indie.“ A dodává: „Nejčastěji obchodovali se zlatem, vínem a ozdobnými drahými kameny výměnou za koření, hedvábí a indigové barvivo.“ „Kromě navigace jsou labyrinty v mnoha kulturách spojovány i s plodností a slouží jako meditační nástroje,“ podotýká Patil.
PD Sabale, vedoucí archeologického oddělení na Deccan College, k tomu dodává: „Oblast, kde byl labyrint nalezen, byla významným centrem zahraničního obchodu.“ Předchozí vykopávky v Bramhapuri v roce 1945 totiž přinesly například sochu řecko-římského boha moře Poseidóna a leštěné bronzové zrcadlo.
Podobné stavby menších rozměrů pak byly rozesety v kopcovitých a zvlněných oblastech podél hlavních obchodních cest dynastie Sátaváhanů. Proto se Sabale domnívá, že „celý tento pás byl rušnou obchodní cestou neboli ‚hedvábnou stezkou“ pro řecko-římské obchodníky.“.
Zdroj: The Times of India
