Lithium napájí baterie a mnoho dalších technologií, ovšem dlouho se zdálo, že pro přežití živých organismů není nezbytné, spíše naopak. Nyní se ukazuje, že pomáhá nejen léčit bipolární poruchu a těžkou depresi, ale mohlo by být schopné zastavit, a dokonce i zvrátit, pustošivé účinky Alzheimerovy choroby na mozek!.

Zatímco některé prvky jsou pro život nezbytné, jako například uhlík, kyslík, vodík, dusík a fosfor, a jiné jsou důležitými vedlejšími hráči, třeba železo, vápník, draslík a sodík, o dalších se traduje, že je lepší se jim vyhýbat.

A do této třetí kategorie dlouho patřilo vedle titanu či radia i lithium. „Až donedávna jsme lithium nepovažovali za něco fyziologicky nezbytného,“ říká Tomas Hajek, psychiatr z Dalhousie University v Novém Skotsku, a to navzdory tomu, že už se prokázaly jeho přínosy v léčbě bipolární poruchy či těžké deprese.

Nová studie však naznačuje, že už nízké dávky tohoto prvky by mohly zastavit, a dokonce i zvrátit, ničivé dopady Alzheimerovy choroby na mozek, včetně poklesu kognitivních funkcí. Vědci se stále snaží pochopit, jaké všechny účinky na lidské tělo lithium má, ale vypadá to, že by se tento kov mohl přesunout do prvního seznamu, tedy mezi pro život klíčové prvky, které naše tělo – a zejména mozek – potřebuje ke svému správnému fungování.

Léčba bipolární poruchy i deprese

Po objevení lithia v roce 1817 začali vědci zkoumat, jak by se dal tento lehký, stříbřitý kov využít k léčbě duševních chorob. Na počátku 20. století se objevily první produkty obsahující lithium. I dnes populární nápoj 7-Up dokonce obsahoval v jedné ze svých původních receptur lithium.

„To ‚up‘ zřejmě označovalo psychologické účinky lithia a sedm molekulovou hmotnost,“ říká Bruce Yankner, neurovědec z Harvard Medical School v Bostonu. Stejně jako u mnoha dalších patentovaných léků a tonik v této éře byly dávky lithia v nich vysoké a jejich účinky toxické. Dnešní 7-Up už lithium neobsahuje.

V roce 1949 začal australský lékař John Cade úspěšně léčit pacienty s bipolární poruchou pomocí lithia, v roce 1970 bylo k témuž schváleno i ve Spojených státech. „Lithium se stalo jakýmsi zlatým standardem v léčbě stabilizující náladu,“ vysvětluje Hajek.

Lidem s bipolární poruchou se podává ve formě uhličitanu lithného v poměrně vysokých dávkách a pacienti jsou pečlivě sledováni, zda lék nemá negativní účinky na jejich ledviny, štítnou žlázu a jiné. První náznaky, že účinky lithia by mohly být také neuroprotektivní, pocházely právě od pacientů s bipolární poruchou.

Žádné poškození mozku u uživatelů lithia

„Lidé s těžkými poruchami nálady mají s přibývajícím věkem třikrát vyšší riziko rozvoje kognitivního poškození,“ uvádí Paul Vöhringer, psychiatr z Chilské univerzity v Santiagu. V roce 2007 však vědci ve Švýcarsku prokázali, že u pacientů s bipolární poruchou léčených lithiem se toto zvýšené riziko díky léčbě vrátilo na úroveň odpovídající běžné populaci.

V roce 2012 pak Hajek skenoval mozky podobně postižených pacientů a zjistil rozdíly v jejich hipokampu – oblasti mozku důležité pro paměť, která sehrává roli i u závažné depresivní poruchy a bipolární poruchy.

„Objem hipokampu je u lidí s závažnou depresivní poruchou obvykle menší,“ vysvětluje vědec. Pacienti léčení lithiem však vykazovali objem hipokampu, který vypadal normálně. „Jejich mozky byly v podstatě neporušené, a to i přes to, že měli velmi dlouhou anamnézu onemocnění,“ říká Hajek.

Shodou okolností Yanknerova laboratoř používala rovněž lithium ve svých vlastních studiích Alzheimerovy choroby, aby zkoumala neuroprotektivní faktory aktivované signální dráhou známou jako wnt.

Lithium a „Alzheimer“

„Klasickým způsobem experimentální aktivace wnt je použití vysokých koncentrací lithia,“ objasňuje Yanker. Na zvířecích modelech „by tyto vysoké koncentrace lithia mohly zvrátit mnoho, ne-li všechny, patologické projevy“ Alzheimerovy choroby.

Při studiu mrtvých těl odborníci zjistili, že lidé bez poruch nálad měli v mozku jen stopové množství lithia. Tyto hladiny však byly ještě nižší právě u lidí s mírnou kognitivní poruchou či Alzheimerem.

Yankner a jeho laboratoř dokázali prokázat, že lithium se „váže docela pevně“ na shluky proteinu amyloid beta, konkrétně na formu složenou ze 42 aminokyselin, která se podílí na rozvoji Alzheimerovy choroby.

Tyto plaky by mohly vysávat zásoby lithia z mozku. „Lithium získáváme za normálních okolností ze stravy a vody,“ vysvětluje Yankner. Aby se zjistila role, kterou tyto lithiové ionty v těle hrají, laboratoř připravila myši o 92 % lithia, které je normálně přítomno v jejich vodě a potravě.

U myší mělo lithium pozitivní vliv na mozek

I když se tím hladina lithia v krvi myší snížila o 90 %, mozek ztratil pouze 50 % svého lithia – což naznačuje, že mozek chránil své zásoby lithia. „Je zřejmé, že v mozku existuje zásoba lithia, která je velmi pevně vázána,“ podotýká Bruce Yankner.

U myší s „Alzheimerem“ byl i 50% pokles lithia v mozku výrazný. Amyloidní plaky se zvětšily, stejně jako spleti tau proteinu, dalšího proteinu zapojeného do Alzheimerovy choroby. U myší se projevily známky špatné paměti.

Když jim bylo lithium následně, byť v nízké dávce, do stravy vráceno, došlo u myší k obnově jejich kognitivních funkcí.

Paul Vöhringer nyní provádí nábor účastníků pro klinickou studii v Chile, kde hledá starší dospělé s poruchami nálady – osoby s vysokým rizikem kognitivního poškození. Doufá, že některým účastníkům bude moci podávat nízké dávky lithia po dobu pěti let, přibližně 50 mg (léčba bipolární poruchy obvykle začíná dávkou 300 mg), aby zjistil, zda může zabránit rozvoji mírného kognitivního poškození.

Financování studie je však problematické, neboť lithium je přírodní prvek, takže jeho využití jakožto léku není pro farmaceutické firmy nikterak rentabilní.

Zdroj: National Geographic