Byl rok 1951. Komunistický režim drtil svobodu v Československu jako obří hydraulický svěrák. V Ostrově na Karlovarsku vznikl areál ke zpracování uranové rudy, jež byla vytěžena v okolí. Nad celým prostorem se tyčila sedmipatrová věž z červených cihel. Rudá věž smrti.
V areálu dřeli političtí vězni, tedy lidé, kteří byli představitelům režimu trnem v oku. Za dobu svého fungování v 50. letech 20. století místo mnohé z nich připravilo o život, další zemřeli nedlouho poté, co ho opustili.
V prostředí plném šikany a strádání museli takzvaní muklové zpracovávat radioaktivní rudu, aniž by měli k dispozici ty nejzákladnější pracovní pomůcky.
Dodnes působí Rudá věž smrti jako memento obludných zločinů komunismu. Rozhodně by měla zůstat zachována i do budoucna – aby lidem připomínala, jaké utrpení museli političtí vězni v temných časech naší historie zažívat.
To si dobře uvědomují i pracovníci Národního památkového ústavu, pod jejichž správu byl zkraje září 2025 areál předán.
Slavnostnímu aktu byli přítomni ministr kultury Martin Baxa, generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková, předsedkyně Konfederace politických vězňů Milena Blatná nebo generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
„Rudá věž smrti je výjimečnou národní kulturní památkou. Jejím převzetím do správy získává Národní památkový ústav možnost zajistit její odbornou obnovu a dlouhodobou ochranu. Nechceme ji zachovat jen jako technický unikát, ale především jako silné místo paměti, které budoucím generacím připomene cenu svobody,“ nechala se slyšet ředitelka Goryczková.
