Vědci se dlouho domnívali, že naši nejbližší příbuzní, neandertálci, stáli, stejně jako lidé, jeskynní lvi, šavlozubí tygři a další „hypermasožravci“ na vrcholu potravního řetězce. Závěry nejnovější studie však ukazují, že si k vysokým hladinám dusíku v těle, typickým pro masožravce, zřejmě dopomáhali jinak!.

Vypadá to, že se na neandertálském talíři vedle masa divokých savců a ptáků, mořských plodů a rostlin, velmi často objevovala velice výživná, ale pro nás těžko představitelná příloha – hrst čerstvých larev.

Odhalují to chemické stopy objevené ve starověkých kostech. Vědci se proto domnívají, že naši nejbližší příbuzní skladovali maso ze svých úlovků po celé měsíce, až bylo „prolezlé červy“, než ho snědli. To poněkud nabourává teorii o tom, že stáli na vrcholu potravního řetězce.

„Neandrtálci nebyli hypermasožravci, jejich strava byla jiná,“ domnívá se John Speth, emeritní profesor antropologie na Michiganské univerzitě. „Je pravděpodobné, že larvy hmyzu tvořily hlavní součást jejich potravy.“ Odborníci je řadili na vrchol potravního řetězce kvůli vysokému obsahu těžkého dusíku v jejich kostech.

Dusík se totiž v živých organismech hromadí, když metabolizují bílkoviny v potravě. Lehčí forma tohoto prvku, dusík-14, se pak z těla vylučuje snadněji než těžší forma, dusík-15.

O čem svědčí vysoká hladina dusíku v těle?

Z tohoto důvodu se těžký dusík hromadí v organismech, více s každým krokem v potravním řetězci, od rostlin přes býložravce až po masožravce. Vysoké hladiny těžkého dusíku v kostech neandertálců je tak sice řadí na vrchol potravního řetězce, ale zřejmě jich dosáhli jinak než konzumací množství masa potřebného k dosažení těchto hladin, toho zřejmě ani nebyli schopní. Klíčem k vysokým hladinám dusíku v jejich tělech byly právě larvy.

„Lidé snesou pouze asi 4 gramy bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti, zatímco zvířata jako lvi snesou bezpečně dvakrát až čtyřikrát tolik bílkovin,“ objasňuje Speth. Vzhledem k tomu, že řada domorodých skupin po celém světě běžně konzumuje larvy v hnijícím mase, rozhodli se vědci prozkoumat, zda tomu nebylo podobně i u neandertálců.

Melanie Beasleyová, členka týmu z Purdueovy univerzity v Indianě, proto měřila množství těžkého dusíku, který se vyskytuje v hnijícím mase, stejně jako v larvách, jež ho zamořily. „Ke stejnému procesu zřejmě docházelo i u masa, které neandertálci skladovali,“ myslí si vědkyně.

Místo masa hrsti plné červů

Z jejích zjištění, zveřejněných v časopise Science Advances, vyplývá, že neandertálci nekonzumovali tolik masa jako vrcholní predátoři, mezi které patří například lvi a tygři, ale za vysokými hladinami dusíku v jejich tělech stojí konzumace larev, v jejichž tělech se ho nacházelo velké množství.

„Jediný důvod, proč je to pro nás překvapivé, je ten, že to odporuje tomu, co my, západní lidé, považujeme za jídlo,“ komentuje zjištění Karen Hardyová, profesorka prehistorické archeologie na Univerzitě v Glasgow.

A pokračuje: „Jinde ve světě se konzumuje velmi široká škála hmyzu a larev, neboť jsou skvělým zdrojem bílkovin, tuků a esenciálních aminokyselin.“ „Pro neandrtálce to byla jasná volba,“ dodává. „Vyndejte trochu masa, nechte ho pár dní odležet a pak se vraťte a skliďte larvy, je to velmi snadný způsob, jak získat dobré a výživné jídlo,“ vysvětluje dále.

Co to znamená pro nás? „Koncept neandrtálců jakožto vrcholných masožravců byl nesmyslný, fyziologicky to bylo nemožné. Teorie o konzumaci larev navíc dobře vysvětluje i vysoký obsah dusíku v jejich tělech způsobem, jakým žádná z předchozích,“ zakončuje Hardyová.

Zdroj: The Guardian