Myší kosmonauti na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) odhalují tajemství dlouhodobého pobytu ve vesmíru – od chování v mikrogravitaci až po změny na úrovni genů.
Od dob Apolla 17, kdy pět „lunárních myší“ obletělo Měsíc, až po současné experimenty na ISS se myši staly klíčem k pochopení toho, jak dlouhodobý pobyt ve vesmíru ovlivňuje (lidské) tělo.
1. Jak se myši adaptují v mikrogravitaci
NASA sledovala 37 dní pobytu myší v kosmu – dokázaly se přichytit, prozkoumávat klec, čistit si srst a jíst – zkrátka prakticky normálně, jen bez gravitace . Jejich hmotnost i stav srsti byly srovnatelné s kontrolní skupinou na Zemi.
Proč to má význam pro astronauty? Takové chování ukazuje, že i bez gravitace je možné udržet fyzickou zdatnost – důležitou součástí prevence svalové a kostní degradace.
2. JAXA a Mouse Habitat Unit (MHU)
Japonská vesmírná agentura JAXA vyvinula na ISS zařízení MHU – systém klecí v modulárním prostředí Kibo, který umožňuje srovnalo rearing v mikro- i umělé gravitaci. Každá myš má svou klec, krmení, kameru i vzduchový filtr.
Byly zde prováděny i mise MHU‑5 zaměřené na efekt parciální gravitace (např. Mars – 0,38 G) na vývoj a genovou expresi myší.


3. Genetická adaptace a stáří
Mise jako MHU‑5 sledují, jak parciální gravitace ovlivňuje genovou expresi, včetně germinálních buněk – což přináší poznatky nejen pro budoucí mise na Měsíc a Mars, ale i o dědičných změnách. Navíc mohou posloužit jako model urychleného stárnutí, jako např. svalová atrofie nebo osteoporóza.
4. Prevence poškození kloubů – skokový trénink
Podle letošního výzkumu by „skokový“ trénink mohl posílit kloubní chrupavku myší – a potenciálně i astronautů, kteří jinak trpí úbytky v závislosti na beztížném stavu.

Zajímavost
Apollo 17 – Fe, Fi, Fo, Fum a Phooey: myši, které strávily 6 dní v měsíčním orbitu – jeden nepřežil návrat, ostatní byli po přistání obětováni kvůli výzkumu.
MHU‑1 (2016): 35 dní na ISS s 12 myšmi, úspěšný návrat živých zvířat – klíčový krok pro další mise.