S tím, jak se náš katalog exoplanet rychle plní, rozrůstá se i naše uvědomění toho, jak podivným místem vesmír je. Nyní bezpečně víme o více než 5 000 světech obíhajících kolem hvězdy mimo naši sluneční soustavu.
Vůbec nejpozoruhodnější je na nich ale jejich rozmanitost, často hraničící s bizarností. .
Není to tak dávno, když jsme žili ve vesmíru s osmi známými planetami. V roce 1992 došlo k objevu první planety obíhající kolem pozůstatků mrtvé hvězdy, pulsaru, o tři roky později vědci nalezli první planetu na oběžné dráze hvězdy podobné našemu Slunci.
Od té doby propukla zlatá horečka v hledání nových a nových exoplanet. V současnosti už je jedná o početnou skupinku. V roce 2022 NASA potvrdila existenci více než 5 000 těchto vesmírných těles, stále jde ale pouze o zlomek pravděpodobných stovek miliard podobných objektů pouze v naší galaxii.
Od horkých Jupiterů přes super-Země po mini-Neptuny, naše představy o tom, jak planety vznikají, nebo jak by měly vypadat, za posledních 30 prošly zásadní proměnou. Zde jsou ty nejzvláštnější…
Pán prstenců
J1407b
Vědci již dlouho předpokládali, že planety jako Jupiter a Saturn mohly mít v raných fázích svého vývoje okolní disky, ze kterých později vznikly jejich měsíce. Nikdo ovšem takový prstencový systém nespatřil.
Pak ale přišel rok 2010 a objev J1407b, a šlo rovnou o nevídanou událost. Jakmile disk tohoto objektu zakryl svou mateřskou hvězdu, V1400 Centauri v souhvězdí Kentaura vzdálenou přibližně 451 světelných let od Slunce, způsobil „zatmění“ ve formě zeslabeného záření, které dalekohledy pozorovaly celých 56 dní.
„Detaily, které vidíme na světelné křivce, jsou neuvěřitelné,“ uvedl Matthew Kenworthy z Leidenské observatoře. „Zatmění trvalo několik týdnů, ale v časových intervalech desítek minut jsou vidět rychlé změny v důsledku jemných struktur v prstencích.“ Z toho vědci vyvodili, že J1407b může mít kolem sebe až 30 jednotlivých prstenců s průměrem asi 120 milionů kilometrů.
To je bez 30 milionů kilometrů stejně, jako vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Vzhledem k objemnosti jejího prstencového systému je ovšem zatím těžké určit, zda se skutečně jedná o planetu, nebo o hnědého trpaslíka, objekt na pomezí plynného obra a hvězdy. Pokud by šlo o exoplanetu, mohla by mít hmotnost mezi až 40násobku Jupiteru.
Svět věčné tmy
TrEs-2b
Objekt TrEs-2b, obíhající kolem hvězdy vzdálené asi 750 světelných let od Slunce, drží jedno mimořádně prvenství – je dosud nejtemnější objevenou planetou. Zatímco tmavý Merkur odráží asi 10 procent slunečního světla, tento plynný obr pohlcuje pravděpodobně až 99,9 % světla, které na něj dopadá.
Je tak méně odrazivý než například černá akrylová barva nebo uhlí, jedna z nejtmavších látek na Zemi, absorbující 95 % viditelného světla. „Pokud bychom ji mohli vidět zblízka, vypadala by jako téměř černá plynná koule s lehkým zářícím červeným nádechem – skutečná exotika mezi exoplanetami,“ uvedl astronom David Kipping z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics.
Jak se někteří domnívají, její neproniknutelnost může být způsobena obrovským množstvím plynného sodíku a oxidu titaničitého, pravděpodobnější vysvětlení ale představuje přítomnost jakési exotické ingredience, kterou zatím vědci neodhalili.
„Je to právě tato záhada, která mi na tomto objevu připadá tak vzrušující,“ dodal Kipping s tím, že TrEs-2b může představovat zcela novou třídu exoplanet.
TrEs-2b je temná, to ovšem neznamená, že by byla neviditelná. Absorbovanou energii vyzařuje zpět v infračerveném spektru jako teplo. A s teplotami přesahujícími 900 stupňů Celsia se planeta řadí mezi „horké Jupitery“, které obíhají své hvězdy v těsné blízkosti.
Ačkoliv ve viditelném světle může připomínat obří planetární uhlík, její vysoká teplota ji umožňuje detekovat jako velmi jasný objekt na základě jejího tepelného vyzařování. Kdyby se nacházela v naší sluneční soustavě, jevila by se tak 3 000krát jasnější než Venuše, nejjasnější planeta sluneční soustavy.
Skleněný déšť
HD 189773b
Vesmírnému cestovali by její kobaltově modrá barva mohla napovědět, že se blíží na přívětivou planetu. Zdání ovšem klame, stejně jako v případě této obří plynné planety, nacházející se 64 světelných let od Země.
Modrý odstín atmosféry HD 189773b je pravděpodobně způsobem rozpuštěnými křemičitany. Protože má stejně jako mnohé další exoplanety vázanou rotaci a je jednou svou stranou stále přivrácená ke své mateřské hvězdě, podobně jako Měsíc k Zemi, na přechodech mezi denní a noční stranou vznikají extrémní povětrnostní podmínky.
Stručně řečeno: Na tomto ultra horkém Jupiteru s teplotou až 930 stupňů Celsia prší roztavené sklo doprovázené vichřicemi, které dosahují 9 000 km/h, což je sedminásobek rychlosti zvuku. Při těchto rychlostech nepadá skleněný déšť rovně, místo toho bičuje planetu vodorovně, zatímco zachycuje silikátové částice, které mění na mikroskopické projektily.
Aby nehostinnosti nebylo málo, nedávný výzkum odhalil, že planeta je bohatá na sirovodík, plyn svým zápachem připomínající zkažená vejce.
Více se dočtete v čísle 4/2025.