Vědci zabývající se studiem mořských živočichů si čím dál častěji všímají změn v jejich chování, ke kterým dochází poslední dobou. Největším problémem je požívání plastů těmito tvory, což má závažné dopady.

Vede u nich ke ztrátě výživy, vnitřním poraněním, zablokování střev, hladovění a v některých případech i smrti. Chování mořských zvířat se však mění i jinak….

Lidé ohrožují moře a oceány nejen skrz globální oteplování, které má za následek vyšší teplotu a kyselost mořské vody, ale i znečišťováním moří plastovým odpadem. Každoročně vypustí lidé do oceánů 12,7 milionů tun plastů, které se tak stále častěji stávají součástí jídelníčku mořských živočichů.

Plasty jich konzumuje 180 druhů, a to z nejrůznějších důvodů. Plankton si například potravu vybírá podle velikosti. Pokud mají plastové částice správné parametry, považují je tito tvorové za jídlo. Podle nejnovějších studií zkonzumuje plankton ročně až 138krát více plastu, než se lidé dosud domnívali.

Místo ryby kus plastu

Želvy si plasty často pletou se svojí oblíbenou pochutinou, medúzami. Plastové kuličky zase mohou svým tvarem připomínat rybí vajíčka, kterými se živí mnoho druhů živočichů. Velké množství mořských ptáků a ryb pak plasty přitahují svojí vůní.

Chemická sloučenina dimethylsulfid, obsažená v plastech, dosahuje bodu varu už při teplotě 37 °C, přičemž u toho voní jako některé druhy vařené zeleniny. Velrybám a delfínům pomáhá k identifikaci potravy echolokace.

Ovšem plastový odpad unášený vodní hladinou produkuje zvuk, který jim může připomínat konzumovatelné druhy ryb.

Také albatrosům mohou kusy plastu připínat svým tvarem rybu či plankton, kterými se běžně živí. Lidé moře a oceány znečišťují také zvukem, a to prostřednictvím vojenských sonarů, zařízení na principu radaru, která místo rádiových vln používají vlny zvukové.

Tyto sonary jsou využívané například ponorkami, slouží jim k snadnému odhalení nepřátelských plavidel, v rybářství jsou zase sonary využívány pro detekci hejn ryb, aby byly maximalizovány výlovy. Ovšem tato zařízení narušují přirozenou echolokaci kytovců, především delfínů, sviňuch, vorvaňů a dalších ozubených kytovců.

Mrtvý losos místo klobouku

Ti echolokaci využívají k vyhledávání potravy, komunikaci s okolím i orientaci v prostoru. Nejnovější studie, provedená přírodovědci z Kalifornské univerzity v Santa Cruz, sledovala 34 skupin delfínů, aby určila dopady těchto zařízení na chování zvířat.

Vědci zjistili, že delfínům vadí už mnohem nižší frekvence zvuků vydávaných sonary, než se dosud domnívali, které navíc nejsou nijak regulovány. Zvířata na ně reagují silným vyhýbáním se jejich zdrojům.

V minulosti bylo zaznamenáno i sebevražedné chování těchto kytovců v souvislosti se sonary, kdy velryby a delfíni končili mrtví na pobřeží.

Pro některé nové zvyky kosatek nemají vědci dosud vysvětlení. Týká se to napadání lodí při evropském pobřeží hejny kosatek. Vědci mají za to, že za nimi stojí kosatka White Gladis, která tomuto chování naučila ostatní zvířata.

Odborníci se domnívají, že motivem k útokům je pomsta za zranění, která kostkám způsobily lodě, případně si s nimi pohrávají pro zábavu. Některé kosatky se rovněž navracejí k chování, které u nich odborníci pozorovali už v 80. letech minulého století, kdy na hlavách nosí mrtvé lososy. Ani v tomto případě si vědci nejsou jistí motivem tohoto chování.

Zdroje: BBC Earth, NOAA, UC Santa Cruz, LifeScience.