Z Afriky vyšlo hned několik migračních vln Homo sapiens, aby osídlily další kontinenty. Do Evropy se tito vydali před 50 000 lety. Narazili zde na neandertálce, se kterými se před 45 000 až 49 000 lety zkřížili.
Ovšem z této vlny se vydělila malá skupina, která se později s neandertálci už nekřížila. Někteří z těchto jedinců žili u nás i v sousedním Německu..
Genomů raně moderních lidí, kteří poprvé dorazili do Evropy obývané neandertálci, nebylo sekvenováno mnoho. Změnit se to rozhodl mezinárodní tým vědců vedený výzkumníky z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii, který nyní sekvenoval dosud nejstarší genomy moderního člověka.
Genetický materiál pocházel z kostí lidí obývajících v jeskyni Ilesnhöhle poblíž německého městečka Ranis a dále z vápencového návrší Zlatý kůň, nacházejícího se v Chráněné krajinné oblasti Český kras. To je od německé jeskyně vzdálené jen asi 250 kilometrů.
První moderní lidé začali migrovat z afrického kontinentu do Evropy asi před 50 000 lety. Zde se přitom setkali s neandertálci, s nimiž se začali křížit, což zapříčinilo ona 2 až 3 % neandertálské DNA, kterou lze dnes nalézt v genomech všech moderních lidí mimo Afriku.
Existuje však minimum archeologických důkazů o tom, jak vypadali tito první příchozí moderní lidé či jak a kdy přesně proběhlo jejich setkání s neandertálci. Je zřejmé, že se tyto skupiny překrývaly po tisíce let.
Kultura LRJ u nás i v Německu
Získaný genetický materiál z nalezišť pomohl lépe pochopit a zařadit tyto nejstarší nálezy. V lokalitě Zlatý kůň byla již dříve nalezena kompletní lebka ženy, která žila zhruba před 45 000 lety. Kvůli nedostatku archeologických souvislostí jí však nebylo možné přiřadit k žádné definované skupině.
V jeskyni u Ranis byly nalezeny převážně malé fragmenty kostí, mitochondriální DNA ze třinácti těchto pozůstatků však odhalila, že náležely šesti jedincům. Jednalo se o tři ženy a tři muže, z toho dva kojence. Mezi nimi byla matka s dcerou, ale také vzdálenější, byť biologičtí příbuzní.
Byli představiteli kultury zvané Lincombian-Ranisian-Jerzmanowician (LRJ), pro kterou bylo typické zhotovování listových hrotů na dlouhých čepelích. Dlouho nebylo jasné, zda tyto nástroje byly vyrobeny posledními neandertálci, anebo prvními moderními lidmi v Evropě.
Mitochondriální DNA genetického materiálu z jeskyně u Ranis jasně prokázala, že se jednalo o rané moderní lidi. A co více, když jej porovnali s genomem ženy ze Zlatého koně, zjistili mezi nimi příbuznost.
„K našemu překvapení jsme objevili genetickou příbuznost pátého nebo šestého stupně mezi ženou z Čech a dvěma jedinci z jeskyně u Ranis,“ říká Arev Sümer, hlavní autor studie.
S neandertálci se zkřížili jen jednou
„To znamená, že žena z Českého krasu byla geneticky součástí širší rodiny obývající německou jeskyni a pravděpodobně také vyráběla nástroje typu LRJ,“ dodává. Analýzou DNA z nejlépe zachované kosti z německé jeskyně, jež náležela muži s označením Ranis 13, a ženy ze Zlatého koně bylo možno určit, že oba nesli varianty genů pro tmavší pleť, hnědé oči i vlasy, což je vzhledem k africkým kořenům rané evropské populace Homo sapiens logické.
Jejich populaci tvořilo nejvýše několik stovek jedinců. Jednalo se tak o první významnou větev, která se oddělila od hlavní větve migrující z Afriky.
Předci ženy ze Zlatého koně a lidí z jeskyně u Ranis se s neandertálci zkřížili jen jednou, v době před 45 000 až 49 000 lety, poté už ne. V jejich genetické výbavě nebyly odhaleny nedávné příměsi genomu neandertálců.
Kay Prüfer, který se na studii podílel, se na základě toho domnívá, že tato vedlejší migrační větev „možná vstoupila do Evropy jinou cestou anebo se jimi osídlena území nepřekrývala s těmi, kde žili neandrtálci.“ Podle všeho tak zřejmě tato raná populace nepřispěla do genofondu dnešních Evropanů nebo jiné celosvětové populace.
Zdroj: Science Daily, Nature
