Nový objev vnáší světlo do 179 let starého tajemství, které vedlo k úmrtí více než 100 průzkumníků během Franklinovy expedice v kanadské Arktidě.
V roce 1845 se Sir John Franklin a jeho posádka čítající 128 mužů vydali z Anglie, aby našli Severozápadní průplav. Jejich cesta však skončila v nehostinné kanadské Arktidě, kde všichni zahynuli. Přesné okolnosti jejich smrti zůstávají nejasné, i když pozůstatky a artefakty z nešťastné plavby jsou roztroušeny po King Williamově ostrově a poloostrově Adelaide.
Díky pokročilé metodě DNA analýzy vědci nyní identifikovali ostatky kapitána Jamese Fitzjamese, třetího nejvýše postaveného důstojníka expedice, který zemřel v roce 1848, když se spolu s dalšími členy posádky pokoušel uniknout z ledového sevření.
Fitzjames je druhou identifikovanou osobou z expedice a první, o níž se ví, že se stala obětí kanibalismu.
„Každý nový objev uzavírá jednu kapitolu a zároveň otevírá další,“ uvedl archeolog z Univerzity ve Waterloo Douglas Stenton, který publikoval své nálezy v časopise Journal of Archaeological Science.
Stentonův tým identifikoval Fitzjamese na základě DNA, kterou porovnali s DNA jednoho z jeho přímých potomků. Klíčový důkaz poskytl zub nalezený na King Williamově ostrově, kde Fitzjames a další členové posádky přežívali po útěku z lodí uvězněných v ledu.
V roce 2021 vědci stejnou metodou identifikovali důstojníka Johna Gregoryho. „I když byly pozůstatky vystaveny přírodním vlivům po více než sto let, zachovalo se dostatečné množství DNA, abychom mohli vytvořit základní srovnávací informace,“ popsal Stenton.
V případě Fitzjamese měli vědci štěstí, že nalezli čelistní kost se zuby, protože DNA v zubních kořenech se obvykle velmi dobře uchovává.
Fitzjames zanechal poslední známou písemnou zprávu z Franklinovy expedice, takzvanou „Victory Point Note“, ve které oznámil, že 24 lidí zemřelo a zbylá posádka opustila lodě po 19 měsících uvězněných v ledu.
Co přesně se odehrálo v následujících měsících, zůstává předmětem spekulací. Je však pravděpodobné, že posádka musela přistoupit ke kanibalismu. Místní Inuité sdělili průzkumníku Johnu Raeovi, že na místě viděli známky znesvěcení lidských těl.
Když se zprávy o kanibalismu dostaly v roce 1854 do Anglie, Rae byl kvůli těmto tvrzením kritizován spisovatelem Charlesem Dickensem, který tak učinil na žádost Franklinovy vdovy.
Řezné stopy na Fitzjamesově čelistní kosti svědčí o posmrtné rozřezání těla, pravděpodobně nožem, uvedl Dr. Stenton. Z 13 nalezených pozůstatků na King Williamově ostrově čtyři vykazovaly známky kanibalismu.
„Téma kanibalismu převládlo nad ostatními aspekty tragédie,“ podotkl Stenton. Podobně jako v případě Donnerovy výpravy, která zahynula v Sierra Nevadě v Kalifornii téměř ve stejnou dobu, je Franklinova expedice známá především svým hrůzným koncem, spíše než ušlechtilými cíli, které ji mohly vést.
Franklinovy lodě, H.M.S. Erebus a Terror, byly objeveny v letech 2014 a 2016, ale stále zůstává mnoho nejasného, zejména ohledně toho, proč muži zahynuli navzdory svým zkušenostem a přípravě. „Není s čím to porovnat,“ řekl Stenton.
Ve své dřívější studii vypočítal, že úmrtnost na druhé nejtragičtější britské arktické expedici, vedené Sirem Richardem Collinsonem, která trvala více než pět let, činila jen asi 11 procent. „To, co se stalo s Franklinovou expedicí, bylo skutečně anomálií,“ uvedl průzkumník a autor šesti knih o Arktidě Ken McGoogan. „Byla to největší katastrofa v historii arktického průzkumu.“.
McGoogan se domnívá, že muži podlehli trichinóze, parazitární infekci, po konzumaci nedostatečně tepelně upraveného masa ledních medvědů. Stenton však tuto teorii zpochybňuje. Jiní navrhli, že příčinou mohlo být otrávení olovem.
„Existuje mnoho možných faktorů, které mohly přispět k jejich osudu,“ myslí si Stenton.
Osud Franklinovy expedice se dostal do povědomí širší veřejnosti také díky románu Dana Simmonse „Terror“ z roku 2007, kde je posádka pronásledována krvelačnou bestií. V roce 2018 byl román adaptován do úspěšného televizního seriálu na stanici AMC.
Foto: Britannica, Anne Keenleyside