Virus marburg vyvolává hemoragickou horečku marburg, jejíž mortalita dosahuje až 90 %. Proti nemoci neexistuje lék ani schválená vakcína. Nyní vypukla epidemie nemoci ve Rwandě. Pokud by se nákaza šířila dále, jsou odborníci, kteří pracují na vývoji vakcín, ochotni poskytnout očkovací látky, které již prošly klinickou studií, rwandské vládě, aby se zamezilo dalšímu šíření nemoci..

Virus marburg patří stejně jako virus ebola mezi filoviry a způsobuje krvácivé (hemohagické) horečky, při nichž dochází k silnému krvácení z tělesných otvorů. Dalšími příznaky nemoci jsou bolesti svalů a kloubů, stejně jako bolesti hlavy, zad a končetin, dále průjem a zvracení ústící v dehydrataci a selhání ledvin.

Poškození mozkové tkáně se nejprve projevuje zmateností, posléze bezvědomím a končí kómatem. Nakažení umírají při těžkém průběhu nemoci do týdne.

Virus se přenáší tělními tekutinami, včetně krve, výkalů, slin a zvratků, či přímým kontaktem s nakaženým, kterým může být vedle člověka i netopýr, kaloň či opice. Ačkoliv se o nemoci hovoří jako o horečce marburg, pojmenované podle německého města, onemocnění se vyskytuje v subsaharské Africe.

Virus byl objeven v Německu v roce 1967, když se ve městě Marburg nakazilo 24 laboratorních pracovníků od infikovaných opic. Jedna z největších epidemií této nemoci propukla mezi roky 2004 až 2005 v Kongu a Angole, kdy bylo 399 nakažených osob, z nichž 355 nákaze podlehlo.

Epidemie horečky marburg ve Rwandě

Nyní se horečka marburg šíří v africké Rwandě, zatím se hovoří o 27 případech a 9 mrtvých, zasaženi jsou především zdravotničtí pracovníci v hlavním městě Kigali. V pondělí 30. září uspořádala Světová zdravotnická organizace (WHO) ve švýcarské Ženevě telekonferenci za účasti rwandských vědců, kteří byli vybráni vládou země k provádění testů vakcín a jiných léků proti horečce marburg.

Žádná vakcína proti viru marburg zatím nebyla schválena, nicméně dvě se ukázaly jako bezpečné při testování v rámci klinických studií, a tak by mohly být nouzově využity ve Rwandě.

Jednou z nich je vakcína vyvíjená Sabin Vaccine Institute, pojmenovaném po Albertu Sabinovi (1906–1993), který vynalezl orálně podávanou vakcínu proti dětské obrně. Tato vakcína využívá modifikovaný šimpanzí adenovirus, jenž slouží jako vektor pro přenos genetických instrukcí do buněk.

Ty jim říkají, aby vytvořily protein viru marburg, což pomáhá imunitnímu systému rozpoznat a bojovat proti skutečnému viru. Úspěšně testována byla na 40 lidech, u kterých vyvolala imunitní odpověď.

Kruhový systém vakcinace

Druhá, podobná vakcína je vyvíjena na Univerzitě v Oxfordu ve Velké Británii. Teresa Lambeová, vakcinoložka z Oxfordu, která tamní vývoj vakcíny proti viru marburg vede, říká, že se u hrstky účastníků, kteří ji dostali v rámci klinické studie, projevila jako bezpečná.

Vakcíny by mohly být využity v takzvaném kruhovém systému vakcinace, kdy by byli rychle rozpoznány nejbližší kontakty nakaženého (rodina, přátelé), a ty by byly naočkovány. Tím by se zabránilo dalšímu šíření nemoci.

Dle slov Marka Feinberga, výkonného ředitele International Aids Vaccine Initiative v New Yorku, která rovněž vyvíjí vakcínu proti viru marburg, ovšem založenou na vektoru rekombinantního viru vezikulární stomatitidy, nejsou v současné době k dispozici žádné dávky této vakcíny, ale jejich výroba má začít tento týden.

Tato vakcína je obdobou již schválené vakcíny proti ebole. V boji s horečkou marburg by mohl být vyzkoušen i lék remdesivir, testovaný již proti ebole a covidu, případně léčba pomoci monoklinálních protilátek.