Pokrok a rozšíření detailních analýz DNA vzorků pravěkých předchůdců člověka přinesl počátkem 21. století několik překvapivých zjištění. Pomohl mimo jiné i zformulovat paralelní vývojovou větev předchůdců člověka, takzvané denisovany.

DNA denisovanů se odlišovala od DNA moderního člověka Homo sapiens, ale i jejich nejbližších „příbuzných“ neandertálců. Právě díky analýze DNA je možné sledovat předpokládané rozšíření této dnes již neexistující větve předchůdců moderního člověka..

První kosti patřící příslušníkům této skupiny byly objeveny v roce 2008 v Denisově jeskyni v Rusku, která jim následně dala i jméno. Dnešní obyvatelé Asie a Oceánie nesou větší podíl denisovanských genů než lidé v jiných částech světa.

Nejvíce jich mají Papuánci obývající Novou Guineu. Díky matematickému modelování vědci usuzují, že denisované museli v období před zhruba 200 000 lety obývat převážnou část Asie a kolonizovat i Austrálii a ostrovy v Tichém oceánu.

Denisované si podmanili Asii

Tento předpoklad ovšem doposud bylo obtížené potvrdit skutečnými nálezy kosterních ostatků z této doby, které by obsahovaly dochovanou denisovanskou DNA. Například Denisova jeskyně byla trvale obydlena již před 300 000 roky a vedle denisovanů v ní byly objeveny i pozůstatky neandertálců a předchůdců moderních lidí.

Čínští vědci ve spolupráci s Frido Welkerem z Kodaňské univerzity však objevili pozůstatky denisovanské DNA ve fragmentu dolní čelisti staré 160 000 let nalezené v krasové jeskyni Baishiya na Tibetské náhorní plošině ve výšce 3 280 metrů nad mořem.

Čelist objevil a předal vědcům z univerzity v čínském Lan-čou budhistický mnich již v roce 1980. Podrobnému zkoumání a především analýze DNA však byla podrobena až téměř po 40 letech od nálezu. Podrobnější zkoumání pak přerušila pandemie covidu.

Po roce 2022 se ale vědci na místo vrátili a pokračují v jeho detailním průzkumu, protože jeskynní systém je přes 50 kilometrů dlouhý a některé vrstvy sedimentů dosahují i 7 metrů.

Zruční lovci

Dosud se povedlo doložit trvalé osídlení jeskyně denisovany až do doby před zhruba 40 000 lety. To ukazuje, že denisované přes toto nehostinné prostředí jen nepřešli při svém přesunu do jihovýchodní Asie, ale trvale zde žili přes 100 000 let.

Nálezy zvířecích kostí ukazují, že byli zdatnými lovci, přizpůsobenými zdejšímu prostředí. K jejich nejčastějším úlovkům patřili horské kozy, divocí jaci i dnes již vyhynulí osrstění nosorožci. Denisované na tomto místě přežili nejen dvě doby ledové, ale i období mezi nimi, kdy došlo k oteplení a radikální proměně místní fauny.

Vědci věří, že další nálezy kosterních pozůstatků s denisovanskými geny nejen v jeskyni Baishiya, ale i na dalších místech v Asii pomohou ukotvit tuto vývojovou větev příbuznou moderním lidem, podobně jako dnes uznáváme neandertálce, a nastínit odpovědi na důvody jejich vymizení.

Je zřejmé, že se jednalo o úspěšnou větev, která po více než 100 000 let žila na zemi souběžně s neandertálci i moderními lidmi, nikoliv jen o několik omezených skupin. Důkazy v DNA Papuánců pak dokonce ukazují, že k posledními křížení mezi moderními lidmi a potomky denisovanů muselo na Nové Guinei docházet ještě před 16 000 lety.