V německém Norimberku bylo před zahájením stavebních prací objeveno osm morových jam, obsahujících ostatky nejméně 1000 obětí této smrtící epidemie. Podle archeologů by tak společně mohly tvořit největší masový hrob, jaký kdy byl v Evropě odhalen..
Jako mor je označováno vážné infekční onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis. První morová epidemie propukla v roce 541 v Konstantinopoli za vlády císaře Justiniána, proto se jí říká Justiniánský mor.
Zabil tehdy asi čtvrtinu obyvatel Byzantské říše. Mnohem horší vlna moru, známá jako černá smrt, zasáhla Konstantinopoli, která měla čilý obchodní styk s asijským východem, roku 1347. Následně se odtud přes Janov a Benátky rozšířil po celé Evropě.
Byly krysy v šíření moru nevinně?
Na následky černé smrti zemřelo v Evropě 25 milionů lidí, třetina tehdejších obyvatel kontinentu. Mezi 15. a 18. století se morové epidemie vracely do Evropy ve zhruba desetiletých intervalech, nikdy už ovšem s takovou razancí.
Bakterie moru jsou na člověka přenášeny blechami. Vědci se dlouhá léta domnívali, že jejich rezervoárem byly zejména krysy. Výsledky výzkumu, zveřejněné v lednu 2023 časopise Proceedings of the National Academy of Scieces, však naznačují, že podíl těchto hlodavců na šíření moru je možná menší, než jsme se dosud domnívali.
Aby se dobře dařilo krysám, potřebují léto s malým množstvím srážek, jenže vědci z University of Oslo, v čele s norským biologem Nilsem Christianem Stensethem, ve spolupráci s kolegy z čínské Tsinghua University zjistili, že v letech, kdy černá smrt sužovala Evropu se tyto podmínky v létě nevyskytovaly.
Naopak k šíření moru docházelo vždy poté, co ve střední Asii probíhalo vlhké jaro a teplé léto, což jsou ideální podmínky pro množení pískomilů. Je tak možné, že mor do Evropy zavlekli právě oni.
Blechy, vši a nedostatek hygieny
Druhou teorií je, že za šíření moru mohl sám člověk. Vědci měli k dispozici data o úmrtnosti na mor z devíti evropských měst, díky čemuž byli schopni vytvořit model dynamiky šíření této nemoci. Profesor Stenseth k tomu říká:
„Za přenášení moru sice zčásti mohly krysy, ve většině případů se ale šířil mezi lidmi. Mohla za to neznalost a neopatrnost nakažených jedinců a nízký hygienický standard doby.“ Na šíření se podle něj podíleli především parazité, žijící v lidských domácnostech, takže vedle blech zřejmě i vši.
Normiberk utrpěl mezi roky 1533 až 1634 řadu epidemií moru, které si zřejmě vedle pohřbívání na morové hřbitovy vyžádaly i budování masových hrobů. „Tito lidé nebyli pohřbeni na běžném hřbitově, i když jsme v Norimberku určili morové hřbitovy,“ vysvětluje Melanie Langbeinová z norimberského oddělení památkové péče, „to znamená velký počet mrtvých lidí, kteří museli být pohřbeni v krátkém časovém rámci bez ohledu na křesťanské pohřební praktiky.“.
Mnoho těl pohřbených bez ladu a skladu
Lidé pohřbení podle středověké křesťanské tradice byli ukládáni k odpočinku s hlavou obrácenou k západu a nohama k východu, v morových jámách se nacházely stovky koster dospělých, dětí i kojenců v sedě, otočené různými směry a naskládané jedna na druhou tak, aby zaplnily každý kousek dostupného prostoru.
Spolu s těly byly v jámách nalezeny i střepy keramiky, které pocházely, na základě odhadu jejich stáří metodou radiokarbonového datování, z let 1622 až 1634, a dále mince z roku 1619.
Zatím byly plně vyhloubeny jen tři jámy z osmi, v nichž bylo nalezeno asi tisíc těl, archeologové odhadují, že v následujících týdnech toto číslo překročí 1 500, protože vykopávky pokračují. Pokud k tomu dojde, stanou se morové jámy v Norimberku největším vykopaným hromadným pohřebištěm v Evropě.
Díky tomu, že jsou kosti dobře zachovány, mohou je vědci podrobit zkoumání. Florian Melzer, antropolog z In Terra Veritas k tomu říká: „Nyní můžeme odhalit informace ukryté v těchto kostech, například prevalenci různých druhů rakoviny, genetické mutace, věk, pohlaví a stav zubů, které nám přiblíží celkové zdraví a životní poměry lidí, žijících v 17. století na území dnešního Německa.“.