Archeologické nálezy v Caralu, sídle prehispánské civilizace v dnešním Peru, svědčí o tom, že i v Americe existovala starověká společnost, souběžně s prvními velkými civilizacemi v Mezopotámii, Egyptě, Indii a Číně, která se musela vypořádat s katastrofálním suchem, jež postihlo planetu před 4200 lety. A zvládla to bez uchýlení se k násilí..

Tým vedený renomovanou peruánskou archeoložkou Ruth Shadyovou dospěl k závěru, že katastrofální sucho, které pravděpodobně postihlo naši planetu před 4200 lety a vedlo ke kolapsu mnoha starověkých civilizací, donutilo tehdejší obyvatele Ameriky opustit starobylé město Caral a přesídlit jinam.

V nových osadách po sobě zanechala tato prehispánská civilizace vlysy zobrazující oběti hladomoru s poselstvím pro budoucí generace.

Před suchem se snažili prchnout

„Zanechali po sobě všechny tyto důkazy, aby lidé nezapomněli, že změna klimatu byla velmi závažná a způsobila krizi v caralské společnosti a její civilizaci,“ vysvětluje archeoložka. Tato civilizace, která existovaly o tisíciletí dříve než Inkové, Mayové a Aztékové, měla složité obchodní systémy, panovala v ní rovnost pohlaví a její členové spolu žili v míru, což se nezměnilo ani tváří v tvář klimatické krizi.

V jejím důsledku civilizace nezmizela, ale přizpůsobovala se a přemisťovala. Je však možné, že to nestačilo.

Jedním z míst, kde si tito lidé vybudovali nový domov, byla Vichama, město ležící na západ od Caralu na vyprahlém pobřeží Tichého oceánu. Přežít jim tam pomohl rybolov a zemědělství v údolí řeky Huaura.

Druhou osadou, datovanou do stejného období, tedy mezi roky 1800 a 1500 př. n. l., bylo Peñico, nacházející se 16 kilometrů východně od Caralu. To bylo založeno přibližně ve stejné době, kdy se rozvíjely rané civilizace na Blízkém východě a v Asii.

Reliéfy zachycující sucho a z něj plynoucí hlad

Obyvatelé Caralu, jehož stáří se odhaduje na 5 000 let, si s sebou do nových měst odnesli své sofistikované dekorativní techniky ke zdobení chrámových pyramid a zapuštěných kruhových náměstí, které však obohatili o nové symboly vyprávějící příběh jejich přežití budoucím generacím.

Na stěnách chrámu ve Vichamě byly objeveny trojrozměrné nástěnné reliéfy zobrazují katastrofu, která civilizaci postihla, v celé její nahotě. Jeden z reliéfu například vyobrazoval vyhublá těla mrtvol s propadlými břichy a vyčnívajícími žebry.

Další reliéf zachycoval stvoření, které bylo napůl ropucha a napůl člověk, a tvář člověka. Ropucha byla pro obyvatele Caralu symbolem vody, obličej pod ní zachycoval člověka čekajícího na životodárný déšť.

Jiný reliéf zase zobrazoval čtyři lidské hlavy obtočené hady a semínko s lidskou tváří. Shadyová věří, že antropomorfní obraz „představuje radostné semeno slibující budoucí úrodu, konec hladomoru a triumf života po klimatické krizi.“ Ten se však bohužel nekonal, protože okolo roku 1800 př.

n.l. došlo k úpadku této civilizace, jehož příčinou mohlo být právě katastrofální sucho, se kterým se v delším časovém horizontu nedokázala caralská společnost vyrovnat.

Zdroj: The Guardian