V dobách dávno minulých byla významnou středověkou metropolí. Její dávné kouzlo však dnes připomínají jen ruiny, které zároveň budí badatelské vášně. Zatímco někteří je považují za legendární zlaté doly židovského krále Šalamouna, další za zbytky města královny ze Sáby..
Podle dosud nashromážděných faktů, zde k těžbě zlata skutečně docházelo. K biblickým dolům ale mělo Velké Zimbabwe přeci jen daleko. Legendu o zdejším „otisku“ krále Šalamouna rozšířili do světa Portugalci, kteří do Afriky podnikali četné výpravy.
Základní zprávy o velkolepém kamenném centru obdrželi od Arabů roku 1507. Tehdy však bylo známé jako Šona Zimbabwe.
Jak to tedy bylo?
První „moderní“ Evropan, který měl tu čest masivní zdi záhadného města spatřit, byl roku 1868 německý dobrodruh Adam Renders (1822–1881). Se svým objevem si ale vůbec nevěděl rady, záhadná kamenná stavba totiž s okolní krajinou neladila ani v nejmenším.
Podobný obrázek si o lokalitě udělal i další německý cestovatel a geolog, Karl Mauch (1837–1875). Právě z jeho úst nakonec vyšla hojně skloňovaná domněnka, že se zde nacházel palác královny ze Sáby.
Velikán z kamene
Kolotoč všech možných i nemožných teorií se od druhé poloviny 19. století prakticky nezastavil. Potenciál největšího kamenného monumentu na území Afriky (mimo Egypt), totiž vědcům nedává spát. Co o něm vlastně víme?
Na dlouhá léta ztracená a zapomenutá metropole, leží asi 30 kilometrů od zimbabwského města Masvingo v savanovém lese. K jejímu vybudování údajně došlo mezi lety 1250–1450, přičemž staviteli byli předci národa Šona, dnešních obyvatel Zimbabwe.
Vyspělá i obchodující
Největší rozmach zažívalo město na počátku 15. století, kdy na území zabírajícím až 7 km2, přebývalo na 20 tisíc obyvatel. Zdrojem veškeré moci mělo být již zmíněné zlato. „Doly jsou úchvatné. Používalo se tu stejných metod těžení jako v Indii, což dokazuje, že obyvatelé obchodovali s přístavními městy u Indického oceánu a jejich civilizace kvetla,“ uvedl zimbabwský archeolog Roger Summers (1907–2003).
Nálezy střepů čínské vázy a řemeslných výrobků z Arábie a Persie navíc nasvědčovaly tomu, že kultura obchodovala také s jinými zeměmi.
Jde to i bez malty
Zdejší architektura vynikala sofistikovaností a mistrností, o čemž svědčilo asi 300 staveb, jež byly vybudovány z malých žulových kvádrů podobných cihlám. Stojí za zmínku, že k jejich pečlivému naskládání došlo bez pomoci malty, a i přesto do sebe perfektně zapadaly.
Za nejvýznamnější byly označovány Akropole, Velká ohrada a stavby v údolí. Pro duchovní i vrchnost měla největší význam prvně jmenovaná, jelikož šlo o náboženské centrum celé říše, kterému dominoval královský palác.
Zlato i sošky
Dnes však její ruiny, dosahující výšky až 50 metrů, připomínají bludiště, na jejichž nejvyšším místě se tyčí obrovský balvan.
Zároveň se na kdysi posvátném území podařilo nalézt osm, metr vysokých, soch dravých ptáků, které měly pravděpodobně symbolizovat panovníka nebo zdejší víru. V neposlední řadě tu bylo ukryto značné množství velkých i malých ingotů zlata a mědi ve tvaru „x“.