Pro degeneraci části mozku, která vede k poruše pohyblivosti zvané Parkinsonova choroba, medicína stále ještě nemá přesné vysvětlení. Navíc příčin, které ji dokážou vyvolat, je více než se čekalo.
Novým podezřelým se staly nanočástice plastu, které se do mozku dostávají s krví. .
Plasty jsou ve své nejzáludnější podobě nanočástic všudypřítomné. Předpona nano znamená, že jde o úlomky z původního plastu, které měří v průměru méně než 1 mikrometr. To jim umožňuje pohodlně procházet buněčnou stěnou a být ještě nebezpečnější než řádově větší mikroplasty.
Nezastaví je ani speciální bezpečnostní bariéry těla, které jinak celkem dobře fungují proti patogenům a rozmanitým škodlivinám.
Pokus u myší
Že pronikání nanoplastů do mozku není jen hypotetická možnost, ale realita, potvrdil loňský výzkum patologa Lukase Kennera z Lékařské univerzity ve Vídni. Laboratorním myším přidávali do krmení mikro- a nanočástice získané z polystyrenu.
Už po 2 hodinách dokázal tým profesora Lukase Kennera detekovat v mozcích myší nanočástice polystyrenu o rozměru 0,293 mikrometru.
Jak přesně tam přispívají k degenerativní procesům, řešil zase nedávný výzkum profesora Andrewa Westa z Dukeovy univerzity v Durhamu. Výsledky zveřejnili koncem minulého roku v časopise Science Advances.
Škodlivé shluky
Jako modelový materiál opět použili drobné částice plastového polystyrenu a sledovali, jak na ně zareaguje bílkovina zvaná alfa-synuklein. Ta se v mozkových buňkách vyskytuje přirozeně. Jejím úkolem je kromě jiného regulovat využití dopaminu, což je neuropřenašeč naprosto zásadní pro ovládání pohybu.
Jakmile se alfa-synuklein přestane chovat normálně, nastává problém. Stačí, aby neměl správný tvar, nebo se začal shlukovat a ukládat, což je typické pro Parkinsonovu, ale i Alzheimerovu chorobu. A právě to americký tým v přítomnosti nanočástic polystyrenu pozoroval.
Plast se na bílkovinu pevně navázal, ta se k němu přimkla a začala se spojovat s dalšími molekulami alfa-synukleinu. Vznikly shluky, které jsou pro nervové buňky toxické. Jejich množství ukazuje, nakolik nemoc pokročila.
Autorka: Kateřina Pavelcová
Více se dočtete v čísle 3/2024, která je momentálně v prodeji.