S ADHD neboli poruchou pozornosti s hyperaktivitou je spojována roztržitost a impulzivita. Ačkoliv dnešní společnost vnímá tyto rysy negativně, je možné, že v minulosti představovaly pro naše předchůdce výhodu, která jim pomáhala přežít. Zlepšovala jejich taktiku při hledání potravy..

To jsou závěry, ke kterým dospěli odborníci v čele s Davidem Barackem, neurovědcem z Pensylvánské univerzity, v rámci studie, zveřejněné v časopise Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences.

ADHD je vrozená neurovývojová porucha, která se projevuje poruchami pozornosti, impulzivitou a hyperaktivitou. Často je doprovázena problémy se spánkem, poruchami učení, depresemi a úzkostmi, sociální odtažitostí, nadměrnou citlivostí vůči kritice i neuznáváním autorit.

Mechanismus vzniku této poruchy zatím není plně objasněn, nicméně odborníci se domnívají, že se na něm podílí chybná regulace metabolismu neurotransmiterů dopaminu, serotoninu a noradrenalinu. Důležitou roli zřejmě sehrávají i genetické předpoklady, možný je rovněž vliv nedostatku kyslíku při porodu a rizikových faktorů, kterým bylo dítě vystaveno v prenatálním období, jako jsou například nejrůznější infekce.

Podílí se na něm zřejmě i předčasný porod a užívání drog či tabáku matkou, negativně ovlivněno může být ADHD také nedůslednou výchovou.

ADHD je problém jen moderní doby

Ačkoliv dnes jsou projevy poruchy vnímány negativně, v minulosti mohly představovat pro ty, kteří ji trpěli, výhodu. David Barack k tomu říká: „Pokud by rysy této poruchy byly jen negativní, v průběhu evoluce by ADHD vymizelo.

Naše studie naznačuje, že porucha přinášela v určitém okamžiku svým nositelům výhodu, proto se dochovala dodnes.“ Do studie bylo zapojeno 457 dospělých, kteří měli hrát online hru simulující sběr bobulí.

Screening přitom prokázal symptomy podobné ADHD u 206 účastníků, ačkoliv ne u všech byla tato diagnóza stanovena.

Během hry museli účastníci sbírat bobule z keřů, přičemž pokud setrvali u jednoho keře, množství obdržených bobulí se postupně zmenšovalo. Přesun k dalšímu keři je však stál hodně času, který mohli strávit sběrem na původním místě.

Lepšího skóre v této hře dosáhli právě lidé, u kterých byly objeveny rysy ADHD, tedy roztržitost a impulzivnost. Ti nevydrželi na jednom místě a netrpělivě přebíhali na další lokality s méně „oškubanými“ keříky.

Díky tomu získali více bobulí než ti, kteří se na svůj úkol soustředili a setrvali u jednoho či několika málo keřů.

Když je impulzivnost výhodou

Vědci uvedli, že jejich výsledky jsou v souladu s dalšími studiemi, které naznačují, že u populací s kočovným stylem života, které těží z prozkoumávání okolí, se geny spojené s ADHD mohou vyskytovat ve vyšší míře.

Ačkoliv si je Barack dobře vědom omezení jím provedené studie, věří, že výsledky jsou relevantní a ADHD si zaslouží být dále studována. Myslí si, že „ADHD může pomáhat v situacích, kdy se vyplatí intenzivní fyzická aktivita a velmi rychlé rozhodování.“ Toto chování bylo podle všeho v lidských společenstvích v minulosti velmi rozšířené a náš druh ho provozoval desítky tisíc let.

Michael J. Reiss, profesor vědeckého vzdělávání na University College London, který se na studii nepodílel, tato zjištění komentuje takto: „Je skvělé vidět experimentální důkazy od Davida Baracka a jeho týmu, že účastníci, kteří mají vysoké skóre pro ADHD, s větší pravděpodobností změní své aktivity při hledání potravy způsobem, který lze charakterizovat jako impulzivní.

V naší evoluční minulosti mohlo být takové chování někdy velmi výhodné. ADHD tak může být vážným problémem, ale do značné míry kvůli dnešnímu prostředí.“.