Proslaví ji nález sochy býčka, po které také získá svůj název. Vyjma cenných artefaktů však jeskyně láká i na dávný masakr, jehož pravá podstata stále nebyla přesvědčivě objasněna.
Začneme ale od začátku. Podle odborníků patří Býčí skála, ležící v Moravském krasu, k nejvýznamnějším speleoarcheologickým lokalitám ve střední Evropě. Nejenže se zde uskutečnil první paleolitický výzkum na území Česka, ale především jde o místo se slavnými halštatskými nálezy, o jejichž objevení se zasadil „otec moravské archeologie“, Jindřich Wankel (1821–1897).
Šperky, zbraně a…
V loňském roce uplynulo přesně 150 let od chvíle, kdy tento významný archeolog a speleolog narazil v Býčí skále na poklad nedozírné hodnoty. Kromě zbraní, úlomků keramických nádob, jantarových perel či šperků, ale Wankelovu pozornost upoutalo ještě něco – na čtyřicet brutálně zohavených lidských koster.
Komu patřily? A kdo je usmrtil? Po dlouhém zvažování se odborník přiklonil k názoru, že šlo o pohřeb haštalského velmože, který zkrátka vyžadoval lidské oběti.
Když „promluví“ symbolika
„Byli zavlečeni dovnitř, zbaveni ozdob a usmrceni. Některým byly useknuty ruce, jiným rozťaty hlavy. Vraždilo se neúnavně, dokud nebyly všechny oběti mrtvé. I koně rozsekali na kusy a jejich údy rozeseli po jeskyni.
Nádoby s obětními dary byly navršeny na jednu hromadu a na vše bylo rozestřeno zuhelnatělé obilí,“ uvedl Wankel ve své knize. Na obřadní smrt mladých lidí měl odkazovat také zdobený vůz a kamenný stolec, který se nacházel v těsné blízkosti mrtvých těl.
Svatyně velmožů?
Anebo mohlo být vše trochu jinak. Podle jedné z nejnovějších hypotéz sloužila Býčí skála jako svatyně, ve které byli pohřbíváni příslušníci haštalské elity, tedy vyšších vrstev kmene. V jejích útrobách mělo navždy spočinout hned několik generací, což by mohlo vysvětlit vysoké počty obětí.
„Mrtví velmožové a velmožky byli s pohřební výbavou, jídlem a dary uloženi v dřevěných komorách obložených kameny. Domníváme se, že šlo o jeskynní svatyni z let 575 až 450 před naším letopočtem,“ uvedl vedoucí výzkumu Martin Golec z katedry historie Filozofické fakulty.
Zároveň upřesnil, že se jeho týmu podařilo identifikovat fragmenty šesti pohřebních vozů, což je polovina z celkového počtu na území Evropy z tohoto období. Definitivně se však teorii potvrdit nepodařilo.