Ačkoli jsou pro širokou veřejnost stále velkou neznámou, pro lékaře to platí přesně naopak. Počet agresivních nádorů mozku se totiž meziročně zvyšuje. Jen každým rokem si v České republice tuto diagnózu vyslechne na 900 lidí, s mírnou převahou mužů.

A prognóza? Ta se liší případ od případu..

„Pro nádory postihující mozek a mozkové obaly je příznačné, že rostou v uzavřeném prostoru lebky. Právě proto mohou být i typicky benigní či nezhoubné nádory smrtelně nebezpečné kvůli nárůstu nitrolebečního tlaku.

Pokud to umístění nádoru a zdravotní stav pacienta dovoluje, přistupuje se primárně k operačnímu řešení,“ sdělila revizní lékařka VoZP, Kristina Slavíková. Zatímco některé bují přímo v mozkové tkáni, další mohou být metastázami rakoviny z jiného místa.

V neposlední řadě může jít například o nádory v obličejové části hlavy, které na mozek svou „silou“ intenzivně tlačí.

V zajetí záchvatů

A jak, že vlastně jednotlivé typy působí na náš mozek? Nezhoubné nádory mohou svým ohraničeným růstem dráždit okolní nervové buňky. Ty v reakci na „rušivý“ podnět začínají vytvářet abnormální elektrické impulzy, což vede ke vzniku epileptických záchvatů.

To je podle lékařů také důvod, proč by se jedinci po prvním prodělaném záchvatu měli nechat řádně vyšetřit pomocí zobrazovacích metod. Naproti tomu zhoubné nádory okolní mozkové neurony rovnou ničí. Spíš než záchvaty epilepsie způsobují výpadky mozkových funkcí, ať už jde o poruchy řeči, zraku, sluchu nebo čichu, dále narušují citlivost a stojí za ochrnutím končetin.

V neposlední řadě mohou mít patologické útvary v mozku vliv na osobnost člověka. U pacientů s nádory v předním laloku koncového mozku lékaři vypozorovali celkové změny osobnosti, ale i vznik demence a narušení sociálních návyků.

Ve tmě?

Obtíže v oblasti mozkového kmene mohou vyvolat příznaky bulbárního syndromu, neboli poruchy polykání i artikulace. V případě nádorů podvěsku mozkového mohou pacienti pocítit zvláštní poruchu zraku, při které dochází k výpadku zevního zorného pole na obou očích.

Jako první postupně mizí periferní vidění. Čím víc ale nádor roste zvyšuje se šance na to, že pacienta zcela pohltí „tma“. Podobně mohou být postižena i další centra smyslových orgánů jako jsou čich anebo řeč.

Příliš silný ochránce?

Před nepříjemnými vlivy je přitom mozek chráněn více než dobře. Jeho „brněním“ je tvrdá plena mozková a lebka, jejichž úkolem je mozek bránit zejména před otřesy a hematomy. Síť vzájemně propojených buněk, které lebku obklopují naproti tomu zabraňují průniku nechtěných chemických vetřelců číhajících v krvi.

Podle lékařů je ale „oříšek“ pro své dobro mnohdy chráněný až příliš. Po většinu historie jim totiž hematoencefalická bariéra (bariéra oddělující vnitřní prostředí mozku od cévního systému) bránila bezpečně léčit mozkové stavy jako jsou rakovina nebo Alzheimerova choroba, a to pomocí cílených léčiv. Nyní se ale zdá, že neúspěchům by mohl být jednou pro vždy konec.

Skrze bariéru

Podařilo se totiž vyvinout lék, který dokáže zničit nejsmrtelnější mozkové nádory, glioblastomy. Novinka označovaná jako Z4P totiž hematoencefalickou bariéru překonává, čímž je možné rakovinné buňky účinně zlikvidovat.

Výsledky byly odborným týmem označeny za „velice slibné“, jelikož u laboratorních myší po podstoupení léčby nedošlo k recidivě onemocnění ani po uplynutí šesti měsíců. O medicínském pokroku informoval v září letošního roku web Study Finds.

Silná kombinace

Nejnovější forma léčby by měla působit společně s chemoterapií, která podle odborníků sama o sobě již nepřináší pacientům tak pozitivní výsledky. „Dnes se léčba rakoviny skládá z chirurgického zákroku, ozařování a chemoterapie.

Bohužel se nepodaří zničit všechny rakovinné buňky a nádor se vrací. Po recidivě rakoviny se nádorové buňky často rozšířily a vyvinuly si rezistenci,“ shrnul současnou situaci profesor z Göteborské univerzity, Leif Eriksson.

Rakovinné bujení má přitom svůj jasně daný „průběh zkázy“. Buňky stojící za agresivními nádory totiž obvykle v zoufalé snaze přežít napadají své zdravé protějšky. Preparát Z4P byl tedy vytvořen tak, aby blokoval mechanismus, který v nádoru stimuluje produkci bílkovin.

„Nyní se nám podařilo zastavit toto napadání tím, že jsme do buněk vložili speciálně vyvinutou molekulu, která inhibuje jeden z adaptačních mechanismů v rakovinných buňkách. To způsobí sebedestrukci rakoviny,“ upřesnil Eriksson. K samotnému zdokonalení Z4P byly použity zejména pokročilé počítačové simulace.

Plány do budoucna

Dalším „plusem“ je skutečnost, že se vědcům prozatím nepodařilo zaznamenat žádné vedlejší účinky. Zvířata léčená Z4P nejenže si udržela svoji původní hmotnost, ale nevykazovala ani sebemenší změny v chování.

Laboratorní testy na buňkách navíc ukázaly, že látka není toxická ani při vysokých dávkách. Experti proto doufají, že by se do klinické praxe mohl přípravek Z4P dostat v horizontu pěti let. „Jedná se o první jednoznačné výsledky u nádorů mozku, které mohou vést k léčbě bez nutnosti operace a ozařování,“ okomentoval úspěch Eriksson.

Zároveň dodal, že již započalo zkoumání využití léčiva u dalších agresivních forem rakoviny, zejména slinivky břišní, nádorů prsu nebo některých druhů rakoviny jater. U ostatních mozkových nádorů dle něj prozatím nefunguje.